Bejt průvodkyní je super!!!

Po dlouhé době mám chuť sem něco napsat :)



V pondělí jsem nastoupila do nový brigády, tedy se ze mě stala průvodkyně na menším zámku Jemniště. Text jsem se musela nějakou dobu učit, pravda, a zjistila jsem, že to není zas tak snadný. Obzvlášť, když nemáte paměť na jména a data a 3/4 prohlídky se skládá z historie Sternbergů :D.
Začátky byly krušný. Měla jsem pocit, že text umím a i ten přednes mi jde. V pondělí mě však hned poslali na další náslechy, protože ty první jsem absolvovala na začátku května, což jim přišlo dávno. Mno, věc názoru. K večeru mě přezkušovala jedna má nadřízená... mluvila jsem v klidu, plynule, hezky... a ona mi do toho furt skákala a přeříkávala ty věty do slova a do písmene, jak byly v tom textu!!! To mě vážně deptalo, páč mi přišlo a přijde nesmyslný se to učit doslovně. Zní to totiž strašně, působíte jako robot a všichni poznaj, že to máte nadrcený a... prostě to vypadá blbě, je to nudný a neosobní :/. Mno, takže i když jsem řekla všechny potřebný informace v normálních, srozumitelných větách, bylo mi vytknuto,  že se nedržím danýho textu a je vidět, že nad tím, co říkám, přemýšlím. Celej život do mě ládujou, ať nejdřív myslím, než něco řeknu, a najednou je to špatně! :D Ráno mě tedy přezkoušela jiná. Ta mě tak nepřerušovala a celkově vypadala se mnou spokojenější, ale i tak se netvářila přesvědčeně. Nicméně už mi dovolila provádět.
První oficiální prohlídka byla trochu nejistá. Bylo na ní asi 12 lidí a cítila jsem, že jsem nervózní. Zvládla jsem to ale obstojně a další už byly v pohodě. Druhej den mi dokonce jedna paní na konci prohlídky řekla, že se jí to moc líbilo. Takže tůůůdle nůůůdle :P :D
Jinak jsou ty šéfky ale suprový. Asi se snažily bejt přísnější, abych to hned od začátku nebrala na lehkou váhu. Jinak si to nedovedu vysvětlit.
Co mi vadí, je, jaká je to tady nechutná, odporná drbárna. V domku jsem bydlela s jednou holčinou, která... no, můj první dojem bylo: namyšlená, snaživá šprtka, co čte knížku s názvem Dobrý v posteli. Ta knížka mluvila za vše a vlastně si horšiho člověka nedokážu představit. Když jsme ale nebyly na pracovišti a tak nějak si na sebe zvykly, byla v pohodě. Jen musela zapomenout, že má nos nahoře. Vlastně jsme si i hezky popovídaly. Ještě ji tu budu mít dva týdny v srpnu, možná se mi ji podaří srovnat, páč mi přišlo, že moje snaha spřátelit se ji tak nějak... obměkčila. Abych se ale dostala k tý drbárně... jen co ta holka odešla, všichni se na mě otočili (jsme na kase ve čtyřech) a spustily: hele že vona je nějaká divná? Jaký to je s ní bydlet? To ti jako neleze na nervy?... holky byly zklamaný, když jsem se v podstatě nijak nevyjádřila a spíš ji bránila. Odsuzovat někoho v hlavě a odsuzovat někoho veřejně je totiž sakra rozdíl. A vůbec, neměl by se každej snažit se všema vycházet? Vždyť spolu pracujem, jsme nucený spolu trávit čas, tak proč si ho znepříjemňovat? Nechci vědět, co si říkaj o mně. I když úplně neoblíbená asi nebudu, páč na mě jsou všechny o dost milejší než na tu moji spolubydlu. Mno, ještě že má takovou tu povahu, která se z toho nesesype.
To jsem ale ta pozitiva zatím moc nevypíchla :D Musí se nejspíš překonat porodní bolesti a pak to jde. Nejsou tu žádný velký návaly, takže práce je tak akorát, aby se člověk úplně nenudil, ale taky nepřemohl. Včera jsem ubytovála trojčlennou ruskou rodinku po zavíračce a byla to docela sranda. Asi 2x jsem u nich ťukala, nejdřív, že jsem jim zapomněla říct, že maj prohlídku zdarma, tak ať si zítra řeknou, v kolik na ni pudou. Pak jsem ťukala s tím, že ta prohlídka není zdarma, ale stojí 600 a potřebuju vědět hned, v kolik na ni půjdou :D. No a ráno jsem ťukala s tím, že prohlídku mít můžou, ale ne v ruštině, nýbrž v angličtině a že jim k tomu můžu dát ruskej text. Byli tak zlatý, že mi to odsouhlasili, a jako (nejspíš) nejzdatnější angličtinář jsem se prohlídky ujala. Času na přípravu jsem moc neměla, ale naštěstí jsem to zvládla téměř perfektně. Akorát šampaňský jsem se ani nesnažila otevírat a rovnou to dala chlapovi, ať si to načne a naleje si, že to má v ceně :D Prohlídka tedy proběhla dobře a po skončení mi pán s úsměvem vtiskl pěti-eurovku do ruky. A já myslela, že hodný rusové neexistujou :D.
Další neskonalou výhodou je, že když nějaký zákusky "přestanou vypadat vábně", dostanou je průvodkyně. Takže jsem už snědla půlku pudinkovýho dezertu s jahodama a jakýmsi sirupem (nakydejte mi toho plnou vanu a já si to budu rvát do pusy rukama i nohama áááááááááááá, nic tak dobrýho jsem v životě nejedla!!!) a dneska drobenkový koláče, jeden s borůvkama, druhej s oříškama a ostružinama a třetí s rybízem a kokosem (milý Ježíšku, ke všem následujícím Vánocům budu mít jen jedno přání: nech ty koláče padat z nebe místo sněhu, odstěhuju se na hory a umřu na předávkování se cukrem nebo se zadusím svými vlastními zkaženými zuby. Děkuji.) Aaaaa, ty dezerty to hodně zvedaj, protože jak je tu všechno o něco dražší, tak je tu všechno naprosto a totálně úžasný!
Takže tak. Prováděla jsem v češtině i angličtině a ochutnala jsem už 4 dezerty. Tato práce předčila má očekávání :)
A teď si jdu dát párky a Gilmorky!!!