2. kapitola - Bliss

Komentář autora: Začátek je dobrej, popis místnosti nebo jiných prostor mi prostě nejde, takže vás čeká jeden tragický dlouhý odstavec, pak je to zas celkem dobrý a konec je divně useklej. Prostě divná kapitola :D.
V textu se objevujou takový žlutý pidi odkazy, nevím, jak budou fungovat, každopádně odkazují k vysvětlivkám pod čarou.
Než začnete číst, můžete se zamyslet, čím by se tak Husky mohla živit, protože o tomhle tato kapitola je. Pak mi můžete sdělit své původní typy :P
Hezké počtení a mně hezké žehlení!

Jako každé jiné „ráno“ ji vzbudila vůně irské kávy s bejlís. Velká dlaň jí něžně sčesávala vlasy z tváře.

„Čas vstávat, drahoušku,“ zapředl hlas tak hluboký, že mu sotva bylo rozumět.

Ona jenom zakňučela: „Ještě ne.“

„Už jo. Za hodinu musíš do práce, abys uživila jednoho chudýho umělce, jednoho ajťáka a jednoho poslíčka s pizzou.“

„Umm, každej máme svoji postel, víc k životu nepotřebujeme.“

„Tak fajn, když teda nechceš vstávat, tak budu muset vypít tuhle horkou sladkou alkoholickou kofein obsahující tekutinu pokrytou kopcem šlehačky sám, protože oba moc dobře víme, že za studena je téměř nepoživatelná.“

Prudce otevřela oči. „Jsem vzhůru! Jsem vzhůru!“ Natahovala ruce před sebe. „Nasměruj mě, prosím!“

Fort pobaveně zachrochtal a vložil jí sklenici mezi dlouhé prsty, které se kolem ní reflexivně obepnuly. Zabořila nos do šlehačky a špičkou jazyka ji nabírala do pusy.

„Teda Husky,“ šklebil se na ni, „vypadáš možná jako dáma, ale žereš jako prase.“

Obkroužila jazykem hranu sklenice, aby slízala poslední zbytečky lahodného krému, a pohled mu oplatila. „Co na to říct, jsem dáma z ulice. Snídaně by nebyla?“ Odkopla peřinu a plynule se postavila na své dlouhé vysportované nohy. Volnou ruku zabořila do uzlu vlasů na temeni a pokoušela se ho rozmotat.

Fort naprázdno polkl. Byl rád, že jeho společnice vyměnila svoje provokativní saténové košilky za dlouhá bavlněná trika, ale ani ta nedokázala zcela zakrýt její neodolatelně výrazné křivky a pro něj byla muka se udržet a nevrhnout se na ni. Ostatně jako pro zbytek lidské populace. Vypadala úchvatněji než modelky z Playboye upravené photoshopem.

Potřepal hlavou a rovněž se zvednul z postele. Galantně se jí poklonil. „Vše je připraveno, mylady.“

Vcupitala do velké místnosti, skoro by se dalo říct sálu, a pozdravila Hanka sedící ho na gauči s laptopem v klíně. Do své práce byl tak zabraný, že se na ni ani nepodíval. Ignorovala to a sebejistě se usadila k ovocnému salátu a sklenici vody. Z této pozice měla dokonalý přehled o všem, co se v pokoji děje: byla hned naproti vchodovým dveřím, od kterých ji dělil masivní dřevěný stůl, u kterého seděla, a gauč postavený zhruba uprostřed místnosti ve střízlivé vzdálenosti od televizoru u zdi. Dvě ložnice, Fortovu sdílenou s Hankem a tu svou, měla po pravé ruce, po levé zase koupelnu, kumbál, ve kterém bylo místo nářadí a čisticích prostředků schované křídlo, a Jackovu ložnici zděděnou po Hankovi. Nelíbilo se mu, že musel svůj kutloch opustit, ale na gauči se kvůli nepravidelným pracovním dobám každého z nich spát nedalo a nastrčit Jacka, který stěží snášel svoji vlastní společnost, k někomu do pokoje bylo nemyslitelné. Jediné místo, kam Husky neviděla, tvořil neoddělený kuchyňský kout a řada oken (před jedním z nich stál běhací pás) za jejími zády. Vcelku to byl poměrně prostorný střešní byt, a i když se nacházel v té nejhorší čtvrti, výhled z něj ušel.

Když dojedla, umyla po sobě nádobí a z šuplíku v kuchyňce vytáhla krabičku lehkých cigaret. Stoupla si k oknu, pootevřela ho a zapálila si. Slunce pomalu zapadalo a jí se chtělo jít zase spát. Unavoval ji stereotyp, a přesto se bez něj nemohla obejít. Nevstala by z postele nebýt ranní kávy, nedošourala by se ke stolu nebýt na něm snídaně, nedošla by si na záchod, kdyby si předtím nedala cigaretu, nezvládla by psychicky nový den, kdyby ho neodstartovala pořádným panákem. Ne. Všechno v jejím životě mělo svůj řád a systém. Nudil ji, ale šílela bez něj.

Fort se k ní přidal, cigaretu si však vzal z červeného, mnohem silnějšího balíčku. Hank, kterému se kouření hnusilo, nakrčil nos, zaklapl notebook a vzal si ho do svého pokoje.

„Dneska jsi tam jak dlouho?“ prolomil ticho projíždějících aut Fort.

„Do šesti.“

Kývl hlavou. „Nastavím si budíka a vyzvednu tě.“

Našpulila rty a sladce zamrkala: „A přineseš mi koblížky?“

„Co bych pro tebe neudělal,“ zazubil se.

Odcvrnkla špaček na ulici pod ní a vlepila mu pusu na tvář. „Díky, zlato,“ cestou do koupelny ho nezapomněla plácnout přes zadek. Zalezla si do sprchového kouta, kde se jen lehce opláchla studenou vodou. Osušila se a celá pomazala krémem. Při jejím povolání byl vzhled velmi důležitý a nikdo nebyl zvědavý na šupinatou přirozeně vonící pokožku. To samé udělala s obličejem, který navíc zakryla make-upem, řasy si pouze natočila kleštičkami, oči obkroužila tmavě fialovou tužkou a dodala jim kočičího tvaru. Poté se vrátila do ložnice a otevřela jedinou, vysokou skříň. Zašklebila se na řadu ramínek, na kterých se pohupovaly jakési cáry různých látek. Vytáhla šaty délky trička z černého latexu. Ty nosila vždy na své kratší směny, protože byly snad její nejnepohodlnější. Přes hýždě a břicho je přetáhla s lehkostí letního vánku, s prsy to bylo však horší. Když se do nich konečně napasovala, obula se do vysokých kozaček na uzoučkém podpatku a přehodila přes sebe tenký kabát. Sbalila si několik nezbytností a namířila si to k odchodu.

„Mějte se, hoši,“ zahoupala Fortovi svou drobnou kabelkou před nosem a provlnila se na chodbu, z jejíž tmy se náhle vynořil Jack. Proti přírodě nic nezmohl, a protože měla Husky kabát rozevřený, zabodl oči do jejího výstřihu.

Protočila panenky a zakryla se svými skoro po pás dlouhými vlasy. V práci jí za to vždy nadávali, ale byla to její jediná obrana před uslintanými úchyláky a nehodlala ji přestat praktikovat.

„Ahoj by mi úplně stačilo,“ odfrkla si.

Jack bez hanby vystoupal pohledem k její tváři. „Jdeš do práce?“

„Ne asi, na rande,“ obešla ho.

Nakrčil ramena. „Můj druhej typ byl Fielding.“

To už ale byla Husky ve výtahu, jen na poslední chvíli stačila strčit hlavu mezi zavírající se dveře a houknout na něj: „Za tím chodím nahá!“

Ve velkém zrcadle ještě naposledy překontrolovala svůj vzhled a završila ho posledními drobnými úpravami. Ale stejně nebyla spokojená.  Nelíbilo se jí její oblečení. Nelíbil se jí její make-up. A především se jí nelíbilo být striptérkou.

Věděla, že to nemusí dělat. Věděla, že je dost chytrá na to, aby řídila menší skupinku podřízených v nějaké obchodní či jiné společnosti. Nikdy takovou práci však ani nezkusila, protože moc dobře věděla, jak by to dopadlo. Dřív nebo později by jí někdo začal dělat návrhy. A ona by nedokázala odmítnout. Měla dost šarmu na to, aby rozvrátila několik manželství i celý podnik. Ne, bylo daleko snazší a výdělečnější těžit ze své krásy. Navíc, ač se to zdá téměř neuvěřitelné, Černá hvězda byl velmi spořádaný podnik s přísnými pravidly, která chránila počestnost i soukromí svých tanečnic: Zákazník ani pracovnice nesměli říct svá celá jména, nesměli si vyměnit jakékoliv kontakty, ani si domlouvat schůzky; tanečnice směla odložit pouze vrchní část oděvu, zákazník se nesměl striptérky dotýkat, nikde na ni čekat ani jí dělat sexuální návrhy. Při porušení jakéhokoliv pravidla následovala pokuta, vyhazov a trvalý zákaz vstupu. I s těmito omezeními se podniku dařilo, protože zaměstnával ty nejkrásnější a nejschopnější tanečnice a byl ze všech nejdiskrétnější, což mnozí – muži i ženy – vyhledávali.

Vykračovala si poklidným tempem s hlavou sklopenou. Ani za ta léta si nezvykla na odsuzující nebo lačné pohledy kolemjdoucích. Foukal mírný vítr a vzduch byl skoro svěží.

Do Černé hvězdy nebylo tak snadné se dostat, i když upoutávek nebylo málo. Člověk nejdřív musel projít labyrintem panelových domů a pak ještě sestoupit do podzemí. Tam už stačilo sledovat osvětlenou chodbu a zatlačit do těžkých stříbrných dveří s velkou třpytivou černou hvězdou, pod níž bylo zlatým písmem napsáno: Zákaz vstupu osobám mladších 21 let

Husky dala hlubokým nádechem sbohem čerstvému vzduchu a přivítala jeho klimatizační náhražku. V místnosti nebylo ani teplo, ani zima. Stříbrné provázky vyplňující prostor mezi futry se v purpurovém světle matně leskly, stejně jako deska dlouhého baru. Za ní se nacházely další dveře vedoucí do skladu a šatny. Husky se pozdravila s několika děvčaty a šla si odložit.

Toho večera pouze obsluhovala, netančila, a byla za to ráda. Byla by do sebe musela dostat více alkoholu. Zaplula tedy za bar a rozhlédla se kolem. Všimla si, že je dřez plný sklenic, a tak je začala umývat.

„Stalo se tu dneska něco, o čem bych měla vědět?“ zeptala se své kolegyně, která si provokativně přejížděla kostkou ledu po plných rtech. Byla to krátkovlasá černoška a všechny její tvary byly plné. A protože byla „nejplnější“, říkali jí Luscious[i]. Každá striptérka nosila vystihující, uchu lahodící jméno.

Věnovala Husky znuděný pohled. „Akorát Dolly[ii],“ kývla hlavou směrem k pódiu, kde se u tyče svíjela hubeňounká blondýnka s kudrlinkami a velkýma pomněnkovýma očima, „přitáhla s nějakejma novejma pohybama. Šéfka jí je hned zatrhla.“

Husky zkrabatila obočí. Nepamatovala si, že by se kdy něco takového stalo. „Co dělala za pohyby?“

Luscious spojila natažené ruce nad hlavou a roztřásla se jako želé na vibrační desce. „Je to dost běžná záležitost.“

„Ale vysloveně odpudivá,“ nakrčila Husky nos.

Druhá striptérka přikývla. „Obzvlášť, pokud máš kilo nebo dvě navíc,“ zaostřila někam za ni. „No sláva, konečně někdo,“ upravila si výstřih a naklonila se přes bar.

Než Husky otřela a vyrovnala sklenice, seděl už jeden ze zákazníků u pódia s Luscious po boku. Druhý seděl přímo před ní a zeširoka se na ni usmíval. Nebo spíš křenil. Nebyl ani trochu hezký, ale bylo na něm cosi sympatického a legračního, co Husky nutilo roztáhnout rty a vycenit zuby.

„Slyšel jsem, že v Černý hvězdě jsou ty nejhezčí striptérky,“ jeho hlas zněl, jakoby nikdy nepřestal mutovat.

„A že první věc, co máš v takovýmhle podniku udělat, je objednat si pití, ti nikdo neřekl?“ Popíchla ho.

„Jacka Danielse. S ledem, prosím.“

Díky podpatkům a své nadprůměrné výšce se pro flašku na horní poličce nemusela příliš natahovat. Nalila mu střízlivého panáka a přihodila dvě kostky ledu.

„Nedáš si se mnou?“

Zajiskřilo jí v očích. Pracovat v blízkosti alkoholu byla skutečná zkouška její vůle, u které už tolikrát propadla. Proto si dovolovala maximálně tři drinky za den a proto si dávala záležet, aby se jí při nalévání neutrhla ruka.

„Tak na zdraví,“ pozvedla sklenku.

„Na falešná jména, slečno…“

„Bliss[iii]. Mám ti říkat Joe, nebo snad pane Smithi?“

Zasmál se. „Joe mi vyhovuje.“

Oba jenom usrkli – Husky ze strachu, že by jí koupil další, Joe nejspíš proto, že nebyl zvyklý pít či spěchat. Rozhodně nevypadal na to, že by si dělal starosti s penězi.

„Chodí sem hodně podivínů a zoufalců?“ zeptal s lehkým ruměncem ve tvářích, ale možná to byla jenom hra světel z reflektorů.

Husky se na okamžik zamyslela. „Hm, pravděpodobně míň, než si myslíš. Řekla bych, že pro většinu chlapů je to tu jako v kině se zárukou dobrýho filmu. Denně sem chodí zvědaví nováčci.... nebo chlapi, co si chtějí s někým jednoduše promluvit. Pro perverzáky jsme moc konzervativní, ale i tak sem občas nějakej zavítá,“ přimhouřila na něj smyslně oči. „Proč tu seš ty, Joe?“

Usmál se a polkl další doušek. „Jsem tu ze zvědavosti, a abych si promluvil s někým, na koho je pěknej pohled.“

„Dobrá tedy. Pokud tvoje oči netouží víc po některý z mých kolegyní, jsem jedno velký ucho.“

Důvěrně se k ní naklonil. „Kdybych z tebe viděl víc než obličej a dekolt, řekl bych, že mám ten nejlepší výhled na celým světě.“

Po rtech jí přeběhl úsměv potěchy. Slušné lichotky jí ještě stále lichotily, i když už jich slyšela na milióny.

Pochopila jeho narážku a obešla bar, aby si sedla na stoličku vedle něj. S velmi spokojeným výrazem si ji důkladně prohlédl a pro sebe si přikývl. Až v tu chvíli pochopil, proč jí říkali Bliss a ne třeba Luxury nebo Precious[iv]. Jméno Bliss představovalo jakousi ctnost a vznešenost, skoro až příslib nebes. Byla velice smyslná a svůdná, ale v žádném případě neřestná či laciná. I v černých latexových šatech a vysokých kozačkách vypadala jako anděl. Anděl uprostřed pekla.

Oběma noc rychle uplynula a než se nadály, venku začalo svítat a Husky se ládovala čerstvými koblížky od Forta.

Dovětek: Kdyby někoho náhodou zajímalo, jak přesně vypadají ty pohyby, o kterých Luscious mluví, tak jsou v tomhle videu (nebojte, uvidíte nanejvýš dámský zadek v tangáčích. A ten pohyb dělá např. slečna od 1:08 nebo tak nějak. A přijde mi to fakt strašně divný a vysloveně nechutný :D :/). Jako vždy jsem si dělala studie, hledala striptérský jména (nezvolila jsem ty nejtypičtější, to by byly spíš Candy, Crystal, Fantasia... značky aut jako třeba Mercedes :D) a i jsem četla nějakej článek, co psala striptérka o svých zákaznících. Ale nebyl nijak extra zajímavej a už bych ho pravděpodobně nenašla, takže... žádnej odkaz. Jo a taky se mi díky tomu zdál sen o tom, že se ze mě stala striptérka :D. Smutně to byl jeden z mých hezkých snů :D.

---

[i] luscious[ˈlʌʃəs] = vnadná, svůdná, přitažlivá (žena)

[ii] Dolly – od slova doll= panenka

[iii] bliss = nejvyšší stupeň štěstí, blaženosti

[iv] precious = drahocenný, vzácný