Zlepšit svůj společenský život - odškrtnuto

Je smutný, že si z toho dělám povinnost, ale nejsem si jistá, jestli bych se k tomu jinak dokopala :D Já jsem docela spokojená u svýho počítače nebo knížky nebo klavíru... samozřejmě, že občas zatoužím po lidské společnosti, ale opravdu jenom občas :D. A občas, poslední dobou častěji, mám pocit, že nikam pořádně nepatřím, já jsem vždycky na pomezí, vycházím tak nějak s každým, asi si o mně nikdo nemyslí nic extra špatnýho, ale ani nic extra dobrýho a já to mám s nimi stejně, prostě všechny toleruju a oni tolerují mě, někdy spolu dokonce sympatizujem a něco podnikáme. Být za dobře se všemi je fajn, ale je to tak nějak osamělejší, než být někým nenáviděna a někým milována. Dřív jsem měla jednoho nebo dva lidi, se kterými jsem trávila hodně času a prostě pro mě byli něčím... vyjímečným, hlavním, ale teď? Buď se s nimi hádám, nebo jsem je ztratila, nebo je nevídám tak často. Sakra, zrušte nám ve škole tu filozofii, za chvíli tu začnu řešit jsoucno a bytí :D


Každopádně jsem dneska byla venku s jedním z těch "hlavních" a bylo to super. Tak nějak se mi ulevilo :D. A ještě jsem šla na kámoščinu oslavu narozenin, která taky nebyla špatná. Poslouchala jsem i mluvila, tak to má být, ne? Takhle se komunikuje, říkám to správně? :D A jeden cizí kluk mi sebral spadlou bundu ze země a položil ji na lavičku vedle mě. Když jste já, jste na větvi ze všeho, i ze skočení do kaluže a zmáčení si kalhot až na zadek, takže z toho, že si mě někdo všimne (nebo mojí bundy :D), jsem na velký větvi.
Nedávno matka mluvila zas o klucích... takovým tím stylem, jakože bych si měla někoho najít. To víte, ona svoji životní lásku poznala v mým věku, můj bratr je se svojí slečnou už od 16... kazím idylku, prvního kluka jsem měla na její vkus moc brzo a posledního jsem nejspíš neměla opouštět - V JEJÍCH OČÍCH NE MÝCH! Už mi podsouvala fotky nějakýho kluka, prej hrozně sympatickýho... jestli jednou přijdu domů a ona mi vyjde vstříct se slovy "Dneska máme hosta", přísahám, že zdrhám... alespoň na několik hodin :D.
Štve mě, že nemůžu najít nic vzpomínkovýho... starej deník, starej skycák (skicák? S pravopisem na mě nechoďte :D Ale to "i" tam vypadá možná líp), našla jsem jenom notovej sešit se svojí první a jedinou skladbou, vlastně dvěma. Asi vám to bude k prdu, pokud nemáte doma něco, co vyluzuje zvuk, ale tak... stejně vám sem svoje mistrovské dílo dám :D Komponováno pro klavír, basovej klíč je pro levou ruku a houslovej pro pravou... nečekaně :D A je to asi 3-4 roky starý. A hrát mě to slyšela jen mamka.
Brou noc a omlouvám se za svoje filozofování, když ono je to osvobozující :)

Ano, opravdu je ta skladba jenom takhle krátká :D

Nedokončená... zítra se na to podívám, třeba s tím nějak pohnu :)