Doprovodil ji k autu jako téměř každý den. Dlouho
sledoval světla mizící v temnotě a pak, se smíšenými pocity štěstí a
smutku, se vrátil do svého pokoje užívat si alespoň její vůni, která se tam
usadila už natrvalo. Žil jako nikdy předtím. Cítil se tak - živý, lidský.
Jakoby neuplynulo pět set let. Jakoby nikdy nezabil člověka. Přešel
k mahagonovému stolku a promnul Eleninu broskvovou stuhu do vlasů mezi
prsty. Přičichnul k ní a lehce s ní obtáhl své rty. Sametově hebká,
provoněná sluncem, jako Elenina pokožka. Pokládal tu relikvii zpět na její
místo, když si všimnul, že se mírně zatřepetala v průvanu. Pohlédl
k oknu, ale bylo zavřené. Otočil se a - čas se zastavil. Pokud díky Eleně
obživl, tohle ho opět zabilo. Místnost potemněla a do nosu ho udeřila vůně
pánské kolínské, pravé kůže a ještě něčeho, co bylo typické jen pro jedinou
osobu na světě.
„Dlouho ses neukázal, bratře,“ pronesl Stefan ztěžka.
Damon stál mezi dveřmi, opřený o futra, s rukama
překříženýma na prsou. Jeho tak nevýslovně ležérní postoj. Tak uvolněný a
běžný, přitom promyšlený a elegantní, jako každý jeho pohyb. Jen řečí těla
dával najevo své stáří. V obličeji byl stále mladíkem tak jako Stefan.
Naposledy se viděli v lese. Damon za ním přišel a
vyhrožoval mu, že ho zabije, pokud se nevzdá Eleny. On samozřejmě neustoupil a
hlídal si svého milovaného andílka ještě ostražitěji. A Damon se neukázal.
Myslel si tedy, že odešel, že ztratil zájem, ale očividně se spletl. Bohužel.
„Měl jsem důležitější věci na práci než ti otravovat život, bratře,“ povytáhl horní ret při
posledním slově. „Ale nemysli si, že jsem na tebe zapomněl. Sledoval jsem tě,
vyčkával…“
„Takže jsi mě asi přišel zabít,“ uchechtl se Stefan.
Damon se vpil očima ještě hlouběji do svého bratra. Do svého
hloupého bratra, bez kterého by byl život o tolik snazší. Měl by ho zabít. Ano.
Tady a teď. Jednou provždy ukončit to utrpení. Jeho i své. Ale měl jiné plány.
V černo černých očích mu zajiskřila krutost spojená s potěšením,
jakási zvrácená surovost.
„Tvoje počínání by tomu odpovídalo,“ zavrčel pobouřeně, ale jinak
zůstal klidný. „Neboj, však se brzy dočkáš.“
Stefan zaťal pěsti. Jak ho nenáviděl!
„Proč jsi tedy přišel?“
„Nemohu ani navštívit svého jediného bratra?“ Tvářil se
téměř dotčeně a pak se sladce usmál.
Stefanovy rysy však zůstaly zatvrzelé a jeho němá ústa přímo
křičela nedůvěrou a zlobou.
„Přišel jsem si s tebou popovídat o jediné věci, která
ti dokáže rozvázat jazyk,“ udělal k němu pár kroků, těch dlouhých,
predátorských, nonšalantních kroků, a pak se polovičatě posadil na starou
almaru, „o Eleně.“
„Není o čem mluvit. Své jsem ti již řekl a ty ses vyjádřil
také více než jasně. Nebo jsi snad změnil názor?“
„Cítils někdy její strach? Její hněv? Její touhu?“ drmolil
Damon téměř zasněně, oči upíraje na Stefanovu postel. Konkrétně na pomačkané
prostěradlo, kde předtím seděla Elena. „Mýlíš se v ní, můj zbožný bratře.
Myslíš si, že je sladká a poddajná jako Katherine. Ale není. Není to vůbec tvůj
typ. Má v sobě jiskru a oheň, se kterými by sis ty nevěděl rady.“
„Ale předpokládám, že ty ano,“ odsekl Stefan trpce a sarkasticky.
„Ach, ano. Já ano,“ rozlil se mu náhle široký úsměv po
tváři.
„Máš pravdu v jedné věci. Je silná. Tebe o tom
přesvědčila svou nenávistí. Mě v tom utvrdila její láska,“ řekl Stefan
pevným, sebevědomým hlasem.
Damon jen povytáhl obočí, jeho výraz však zůstal
nezúčastněný. „Nenávist? Opravdu? To je silný cit. Však ona změní názor, až
ochutná pravou temnotu a vystoupí z toho mdlého pološera, kterým ji
zahlcuješ.“
„Neznáš ji, Damone. Elena má v sobě tolik světla, že by
tě to mohlo i zabít.“
„O tom pochybuji,“ zapředl a zaujal mužný postoj a záludný
úsměv opět vystřídal za vražedný, neústupný pohled. „Má slova stále platí,
Stefane. Dnes jsem tě přišel varovat naposledy. Buď ji přenecháš mně, nebo
nebudeš moct ani litovat.“
„Elena není tvoje a já se jí nikdy nevzdám,“ zaskřípal zuby
a nahrbil se jako kočka připravená k výpadu.
Damon si povzdechl a skoro smutně zavrtěl hlavou. „Ty jsi
byl vždycky tvrdohlavý a sobecký, bratříčku.“
Další jeho pohyby se Stefanovi jevily rozmazané. Tak
neuvěřitelně rychlé, že ani jeho upíří smysly jim nestačily. Damon za ta léta
nashromáždil neuvěřitelné síly. Co proti nim byly ty Stefanovy? Ucítil
pronikavou bolest, která mu sevřela mozek a zaryla do něj své dlouhé ostré
drápy. Jeho jediným světlem v temnotě, která mu zahalila zrak, byla vzpomínka
na Elenu. Pak upadl do bezvědomí.
Pokračovat na další kapitolu
Pokračovat na další kapitolu
Čo sa Ti nepáči? Dobré to je! :) Už som skoro zabudla na tú stuhu, ktorú ma Stefan skrytú :D
OdpovědětVymazatTy ma asi normálne dokopeš k písaniu pokračovania NZN :D
„Tvoje počínání by tomu odpovídalo,“ zavrčel pobouřeně, ale jinak zůstal klidný. „Neboj, však se brzy dočkáš.“
OdpovědětVymazatNapř. toto sa mi nepáčí, tu větu jsem přepisovala snad 50x :D A je jich víc :D
Huhůů, to doufám, že dokopu :P Michelle mě pěkně štve, že na blog kašle :/ Říkala po matuře a pořád nic... co máme asi tak číst?! :D
To si nikto ani nevšimne :D No Michelle, asi pred dvoma mesiacmi som začala zisťovať, kedy to vy tam máte matury, ale veľa som toho nezistila. Ale ani keď po dvoch týždňoch prázdnin nič nepridala...
Vymazatkrásná kapitolka nechápu proč máš špatný pocit je to úžasný a doufám že Stefík není mrtvý :/ těším se na další .. :)
OdpovědětVymazatDěkuji, že by nová čtenářka? :) Aspoň že ten pocit mám teda jenom já :D Stejně si to vytisknu a vezmu s sebou na dovču a případně upravím, ale to bude jenom slovíčkaření :)
VymazatJej. Skvělá kapitola. Mariam to zase vystihla :) A doufám, že Stefan zůstane v bezvědomí hodně dlouho :P :D
OdpovědětVymazatA Mariam, četla jsem tvou povídku NZN, nechala jsem ti i koment u poslední kapitoly a doufám, že další série bude co nejdříve. :)
Ďakujem, odpísala som Ti aj tam :) Som rada, že sa páči! Strašne! :) :)
VymazatMám z vás radost, děti :') (jazykově myšleno ironicky, obsahově myšleno vážně :D) Ráda vidím, když se baví i komentátoři mezi sebou a prostě... juhů, je to tu "rodinný" :D:D:D
VymazatI my z tebe, že píšeš, mami ;) :DD
VymazatTy brďo, zbožňujem tento blog :D Vážne to tu je "rodinné" :D
VymazatMami :D :D :D :D
:D:D:D:D Bože neee :D:D Ok, ale jsem svobodná matka, žádnýho taťku tady trpět nehodlám ;) Naví nevim, kdy bychom ho vzaly :D
Vymazat:D :D :D :D :D
VymazatNeboj sa, nájde sa :D
Nájde sa, založí si: www.salam-povidky.blogspot.com a bude nám tam všetko pridávať :D Žartujem, na Teba nikto nemá :)
VymazatNenene, já bych tu radši zachovala ženskou společnost :D Ne, že bych byla feministka, ale chlapi jsou idioti!!!! :D
VymazatMy si aspoň rozumieme :D
VymazatA děkuji za kompliment, takovej si ani nezasloužím O:) A ano, raději bych zůstala jedinou spisovatelskou uzeninou, nemám ráda konkurenci :D
VymazatJežiš, člověk si jen odskočí do sprchy a tady se hned rozjede rodinná vášnivá debata :D A navíc na tak hezký téma :D spisovatelská uzenina, šmarjá :D
VymazatHéj, ženy! :D Spadnem pod stôl, ako sa smejem! :D :D
VymazatJá jsem z pod něj právě vylezla :D:D:D
Vymazat:D začínám pochybovat, jestli jsme jedna rodina :D já tak šílená nejsem :D snad :D
VymazatMožno trošku vzdialená rodina :D Aj na Teba príde :D
VymazatAkurát som si prečítala tieto vaše "rodinné" komentárové rozhovory a stále sa smejem :D A nejako nemôžem prestať :D :D :D
VymazatAle radšej k vážnejšej téme :D Kapitola sa mi páčila a vôbec nie je zlá, to ani náhodou :) I keď som už trochu pozabudla, čo sa v knihách stalo, takže čoskoro si ich musím prečítať a osviežiť si pamäť :D Inak, teším sa na ďalšiu kapitolu :)
Achjo, já se těším na další část! A kdy jedeš na dovolenou? Jo a ještě něco, kdy bude nový díl DZ? To je moje nejoblíbenější povídka na netu hned vedle Helpless :) A jinak zdravím :D
OdpovědětVymazatVerča: Všichni tady jsme jedna velká rodina, máš smůlu! :D
OdpovědětVymazatLulu: Děkuji, mé sebevědomí míří k výšinám :D:) Snad ho včas zarazím :D Jinak ono knížky nejsou tak důležitý, já sama nevim, kam časově tuhle povídku zařadit... někdy mezi první dva díly a tam se toho stejně moc nestalo ;)
Marry Angel: Vůbec nepotěším, odjíždím už zítra a to na 14 dní :/ A DZ bude až koncem srpna...a vypadá to s tím bledě... nebo jako baví mě to a vím, co s tím, ale nějak... mám jiné priority a bohužel, když UŽ něco dělám, dělám to nehorázně pomalu, takže... řekla bych, že do konce prázdnin budu mít 15 kapitol a to si ještě fandim :D A druhá série bude zhruba stejně dlouhá jako první, takže nevím, kdy udělám zbývajících 22 kapitol :D :/
Ty brďo! To fakt odchádzaš na dva týždne? A to tu nebudeš chodiť? Povedz, že budeš, lebo neviem čo budem robiť bez tvojich dennodenných príspevkov... Mala som problém vydržať štyri dni! :D
VymazatMatko, nerob mi to :D :D :D :D
Promiň, dítě, ale ve Francii v karavanu internet neseženu :( Sama nevim, jak to přežiju... ale vzhledem k tomu, jak se naši hádaj, tak možná ani nikam nepojedu... no, rozlučkovej příspěvek tu ještě bude :)
VymazatFúú tak to Ti nezávidím... Ako ten karavan, tak aj rodičov... No tak si budem dva týždne čítať staré príspevky, no, to ma nezabije :D
VymazatAle keď pôjdeš, tak si to uži :)
Mami neodchádzaj!! :D :D My sestričky ťa potrebujeme :D :D ale teraz fakt :D :D poviedku milujem a dúfam že Stefan chcípol :D :D
OdpovědětVymazatNessa
Wow :O Povídku čtu podruhé a od minula mám na ní jiný pohled. (To bude tím, že jsem si přečetla knížky :D ) Poprvé mi připadala úžasná :) Teď mi připadá ještě lepší :D Líbí se mi jak se tam některé věci prolínají s knihou. Například ta stuha nebo (což jsem v žádné jiné povídce až na knihu nečetla, jak Damon ochutnává krev svého bratra.) Tohle je opravdu něco! :O Tuhle povídku miluju! ;)
OdpovědětVymazat