Prolog

Přidávám na oslavu toho, že jsem dneska úspěšně posrala obě písemky, takže z obou předmětů budu mít průměr 2,5. To je vůbec ta nejhorší trojka, co kdo může dostat! :D
No, zkusim psí oči, hru na city, podlejzání a slibování a třeba se alespoň jedna z těch učitelek chytí. Vždyť já si ty 2 zasloužím! Já, taková vzorná studentka, kterou má rád každý učitel i žák! :D (Bacha, jen lehká ironie! A ne, nejsem namyšlená! :D)
ALE! Už se nemusím na nic učit! Jabadabadůůůůhuuhůůůů!!! :D


Komentář autora: "Dlouho očekávaná povídka se vrací na scénu!" Chtělo by to dvojitý uvozovky na "se vrací", protože moc toho nezveřejním. Dokončila jsem teprve 8. kapitolu.
K prologu jako takovému. Je to takovej ten typ, kterej popisuje událost do děje časově těžko zařaditelnou. Je to událost naprosto nepodstatná a přece důležitá. Ideální prolog! :D Ale hodně krátký. Snad nezklame.
Jo a ještě něco. Soundtrack nebude. Teda bude, ale až v EPILOGU :D Vybrala jsem totiž písničku tak dokonalou, že už by se ani nevyplatilo číst povídku. Ten text ji celou perfektně vystihuje. Za to se vám omlouvám. Ale myslím si, že nebrečíte :D
Teď už si však užijte ten krátký výjev, který jsem (pro vás) připravila! :)

                                                                                                                                                                          

„Já to nedokážu!“

„Ale dokážeš.“

„Když ona je tak roztomilá, nemůžu ji jen tak zabít.“

„Nezabiješ ji! Teda zabiješ, ale pak ji znovu přivedeš k životu, splyneš s ní, bla, bla, bla, už jsem ti to přece vysvětloval.“

„Když ono jí to bude bolet.“

„Pane bože, nechodila jsi náhodou s masovým vrahem zvířat?!“ položil mi řečnickou otázku.

Šlehla jsem po něm zlostným pohledem. Stál ležérně opřený o zeď, ruce překřížené na hrudi. Pomalu mu se mnou docházela trpělivost. Už hodinu jsme okouněli v zavřené zoologické zahradě a já se stále neměla k tomu, kvůli čemu jsme přišli. Levhartici se vůbec nelíbilo, že jsem ji přestala drbat za ouškem, a tak mě drcla hlavou do nohy.

„Tak mi podej ten nůž,“ povzdechla jsem si a napřáhla k němu ruku. Zatnula jsem zuby a rozřízla si čepelí celou vnitřní stranu předloktí. Rychle jsem zkrvavenou ránu podstrčila šelmě, aby se napila. Nenechala se dlouho pobízet a její dlouhý, horký jazyk slízal tolik krve, kolik jsem jí jen mohla nabídnout.

„Tak je hodná holka,“ pohladila jsem ji s úsměvem.

Když se rána zatáhla, sepla jsem si vlasy do ohonu a položila přerostlou kočku na bok. Nebránila se mi, byla zcela v mé moci. Pořádně jsem se nadechla a zakousla se jí do hrdla. Schválně jsem si vybrala tu největší tepnu, aby to měla rychle za sebou. Něco jsem spolkla, něco jsem nechala odtéct.

„No konečně,“ neodpustil si Damon a přidřepl si ke mně. „A teď se co nejvíc soustřeď, naprosto se uvolni a zaposlouchej se do rytmu jejího srdce, až utichne, tak - “

„Já vím, já vím, já vím! Vysvětloval jsi mi to už nejmíň stokrát, vím, co mám dělat,“ odbila jsem ho a udělala přesně to, co mi poradil.

Zavřela jsem oči a položila dlaně na bezvládné tělo levharta. Ještě chvilku. Počkej si na poslední úder. Snažila jsem se do ní dostat, představovala jsem si, jak se vsoukávám do její kůže a jak do ní přesně zapadám. Vnímala jsem tlukot vlastního srdce a snažila se o něj s mrtvou kočkou podělit. Začínala jsem se potit. Bylo to těžší, než Damon tvrdil, ale nehodlala jsem se vzdát. Ucítila jsem průvan a hned na to teplo. Otevřela jsem oči a překvapeně se rozhlédla kolem. Chtěla jsem se Damona zeptat, jestli to fungovalo, ale vyšlo ze mě jen podivné zamručení.

„Dokázalas to!“ Shlížel na mě s neskrývanou pýchou.

Ohlédla jsem se přes rameno a spatřila SVŮJ mrskající se ocas. Zavrčela jsem radostí a přední tlapy položila na Damonovu hruď. Ještěže stál u zdi, jinak by sebou nepochybně seknul na zem. Olízla jsem ho po tváři a potom opět klesla na všechny čtyři.

„Chceš si zkusit, jak rychle tahle čičinka běhá?“

Přikývla jsem a packou drápla do podlahy.

„Tak fajn. Jde se na věc.“

Vyšli jsme z areálu zoo. Damon se převtělil do své ptačí podoby a se zakrákáním se rozletěl k lesu. Zařvala jsem jako královna všech zvířat a mohutnými skoky se vydala za svým druhem vstříc noci a novým příležitostem.

Poznámka autora: Mám nutkavou potřebu všechno "logicky" vysvětlovat, proto jsem si vymyslela tuhle scénu. Přeměnu upíra ve zvíře jsem se snažila připodobnit proměně člověka v upíra (s pár rozdíly, samozřejmě). Není to nijak podstatné, ale snad jste mě pochopili :).

Pokračovat na další kapitolu