8. kapitola - Happy end?

Komentář autora: Šprting zahájen od devíti, zasloužim si pauzu... stejně mi to hlava nebre... věřte mi, nechcete se učit Nervovou soustavu... a to mám bižuli docela ráda, ale tohle fakt ne... jsem úplně odstředěně dostředivá a všechny moje hypotalamy, talamy, hypofýzy, mezimozky, střední mozky a nevim co všechno ještě vypovídají službu. A to mě ještě čekaj tři prdele práva... MAMIIIII :(:D
Tak alespoň přidám trošku romantiky ;)

  Každé ráno bylo chladnější a chladnější. Létu už dávno odzvonila hrana, podzim byl čím dál méně slunečný a zima se pomalu dostávala k moci. Baleful Wall dávno zapomnělo na záhadné vraždy a útoky. Všechny případy zůstaly nedořešené pro nedostatek důkazů a policejní vozy se na dobro stáhly z města. Novým předmětem zájmů se stali Misty a Jason. Byli si mnohem bližší; po práci mu chodila pomáhat do dílny, každý večer sedávali U Daisy, dokonce i víkendy trávili společně. Nicméně k ničemu intimnějšímu mezi nimi nedošlo. Ne snad, že by je to k sobě netáhlo, spíš šlo o to, že měli ze sebe určitý respekt po tom odhalení. Ani jeden z nich netušil, co by se mohlo stát, kdyby se pokusili sblížit vřelejším způsobem. Jason namluvil Benovi, že v Anglii nic nezjistil, a že už ani neví, co tam vlastně chtěl najít. To Ben rád slyšel a jeho život plynul poklidně dál skrze nezajímavé články, které se snažil oživit svým smyslem pro humor.

Page se opět vžila do své nově objevené vášně. Na konferenčním stolku naaranžovala džbán a sklenici s krví, kolem poskládala pár knížek a vše posypala hromádkou listí. Vzala si skicák a začala črtat jednotlivé tvary. Najednou někdo zazvonil. Dost jí to zaskočilo, protože se k nim nikdo nestavoval, snad kromě Jasona. Nejspíš to bude on. Odložila sešit a šla se tam podívat. Když otevřela dveře, nemohla uvěřit tomu, co vidí. Ve větru se zatřpytila kštice blond vlasů a jasná modř rozzářených očí zaplavila celý její výhled.

 „Ahoj, krásko, nepozveš mě dál?“ oslovil ji Peter.

Page se líně opřela o futra a zatvářila se tak, aby bylo hned jasné, kdo tady určuje pravidla.

 „Nevidím důvod, proč bych měla.“

Stále dělá drahoty, pomyslel si mladík, konečně žena, kterou mohu dobývat.

„Jestli nemůžu já dovnitř, pojď ty ven.“

 „Stále jsi mě nepřesvědčil.“

 „Dobře, udělám ti takový návrh. Dej mi jedno odpoledne, a pokud usoudíš, že za nic nestálo, fajn, odejdu, udělám cokoli, co si budeš přát.“

 „ Říkáš cokoli? Když ti řeknu, běhej hodinu nahej po lese, uděláš to?“ zvedla Page sebejistě jedno obočí.

„Věřím, že bys byla schopná vymyslet něco duchaplnějšího a potupnějšího, ale když myslíš, jak je libo,“ věnoval ji zlomyslný úsměv.

Sjela ho ledovým pohledem, a když se ujistila, že může jedině získat, uvolnila mu cestu.

„Máš dvě hodiny,“ upozornila ho.

 „Ok. V tom případě si vem svoje malířský náčiníčko a pojď za mnou, něco ti ukážu.“

  Nasedli do auta a opustili město. Ve voze bylo všechno přichystáno. Deky, jídlo, pití, vše, co by žena mohla potřebovat. Peter vytáhl z přihrádky flashku a připojil ji k rádiu.

 „Neměl jsem čas tě ještě pořádně poznat, takže co by sis ráda poslechla?“

 Page přemýšlela o nejabsurdnějším stylu hudby, který by mu mohl chybět.

„Gregoriánský chorál,“ zavelela.

Peter zmáčkl pár tlačítek a už se linula jednoduchá zpěvná melodie. Všiml si jejího více než překvapeného výrazu a triumfálně si poklepal na volant.

„Škoda. Odhadoval jsem tě spíš na písničky z pohádek.“

Blondýnka cítila, že tuhle bitvu prohrála a ani trochu se jí to nelíbilo. Vůbec netuší, s kým si zahrává, usmrkánek jeden, mohla bych z něj nadělat deset malejch.

„Vypni tu hrůzu, prosím tě,“ zasmála se.

Uplynula hodina a náš páreček dorazil na místo, tedy skoro na místo. Zaparkovali na malém parkovišti u lesa.

 „Co teď?“

Muž popadl všechny její malířské potřeby a zavřel kufr.

„Seš vždycky tak netrpělivá?“

 „To ty seš ten, kdo by se měl strachovat o čas, už máš jenom hodinu!“

„A jak si zatím vedu?“

„Myslíš si, že když mi pustíš asi tu nejstarší dochovanou hudbu, tak že roztaju jak zmrzlina na slunci?“

Přistoupila k němu blíž a snažila se mu číst myšlenky. Vzal jí za ruku a vedl ji po úzké pěšince.

„Není to daleko,“ ujistil ji.

Page uslyšela šumění vody. Chce ji uchvátit vodopády? Smůla, už viděla všechny, co na světě vůbec jsou, ale…tady ještě nikdy nebyla! Neubránila se té radostné myšlence a přidala do kroku. Vždycky jí fascinovala divoká, nezkrotná voda. První věc, kterou si vzala do hlavy, když se stala upírem, byla ta, že navštíví každičký vodopád. Pustila se Petera a běžela za sílícím zvukem. Zastavila se až u potoka a zkoprněla úžasem. Přímo před ní se rozkládala ta nejkrásnější krajina, kterou kdy spatřila. Čistá, ledová voda se valila přes mohutné kameny a s ohlušujícím hřmotem dopadala k zemi. V pozadí se rozkládaly zasněžené vrcholky hor, vysoké tak, že se ztrácely v oblacích. Peter k ní ze zadu přistoupil a spokojeně se usmíval. Rozložil stojan a nachystal plátno. Lehce jí poklepal na rameno. Page se na něj otočila s uslzenýma očima a vášnivě ho objala. Trošku ho to zaskočilo, nicméně mu to vůbec nevadilo a něžně ji hladil po hedvábných vlasech. Pak jí pošeptal do ucha několik veršů, které už recitoval mnoha jiným před ní, a nakonec jí ukázal připravený pult. Otřela si oči a chopila se tužky. Peter ji se zájmem pozoroval a připadala mu najednou docela jiná. Už to nebyla ta chladná, skeptická královna, co mu málem zavřela před nosem. Teď před ním stála žena plná emocí a citů, které tak dlouho potlačovala. Plná energie a radosti ze života, jenž ji tolikrát zklamal. Na rozdíl od ostatních mužů nezkoumal ženy pouze povrchově, ale zajímala ho i jejich osobnost. Už když poprvé uviděl Page, věděl, že je komplikovaná a drží si odstup od okolního světa, z nějakého neznámého důvodu. Za tou obranou zdí, kterou si za ta léta kolem sebe vybudovala, však našel přesně to, co očekával - milou lidskou bytost.

Když se dostali opět k autu, už se pomalu stmívalo. Peter se opřel o kapotu a nechal vítr, ať si pohrává s jeho vlasy. Zahleděl se do víru spadaného listí a usmál se.

 „Tak co, ještě pořád mě chceš nechat běhat po lese tak, jak mě pánbůh stvořil, nebo jsi vymyslela něco lepšího?“

Page se nevinně kousla do rtu, jakoby se za ten nápad styděla.

„Neřekl jsi, co se stane, pokud uznám, že jsem se dobře bavila.“

„To je pravda. Ňák jsem s tím nepočítal,“ ušklíbl se.

„No, vlastně na tom ani nesejde, protože si stejně prohrál. Všechnu práci za tebe odřel ten přírodní zázrak, tys nemusel dělat nic.“

„Ale…“ chtěl začít protestovat, jenomže ho umlčel její drobný prstík, který mu přiložila k puse.

 „Mám právo si s tebou dělat, co chci, je to tak? Musíš vyhovět jakémukoli mému přání a já si přeju jenom jednu věc. Polib mě!“

 Peterem projel proud nově vzniklého napětí. Stála u něj tak blízko, že mohl slyšet, jak jí bije srdce. Něžně ale pevně sevřel její obličej mezi své dlaně a horoucně ji políbil. Líbal už mnoho žen, ale s žádnou necítil takovou závrať a vzrušení jako s Page. Byla první, o kterou musel bojovat. Byli si rovnocenní. Po značné době se od něj odtáhla a nalezla ztracenou rovnováhu.

„Můžu mít ještě jedno přání?“ Ospale se na něj usmála.

„Slíbil jsem, že udělám cokoli?“ odpověděl ji otázkou.

„Zavez mě domů, prosím.“

Nejradši by si s ním udělala ještě pěkný večer, ale den strávený na čerstvém vzduchu jí unavil a navíc dostávala nebezpečný hlad, který nezažene žádný z pokrmů na zadním sedadle jeho auta.

Zastavili před kamennou vilou.

„Pozveš mě dál?“

 „Zas tak snadný ti to neudělám. Musíš si nechat něco i na příště,“ škádlila ho opět.

„Takže bude i nějaký příště?“ usmál se na ni.

Nic mu na to neřekla, ale radost v její tváři mluvila za vše.

 „Dobrou noc,“ zaklapla dveře auta a zamířila k vile.

Nijak ji to nepřekvapilo, když uviděla Jasona a Misty, jak spolu sedí na pohovce. Nejdřív se ale musela najíst nebo spíš napít, prostě potřebovala krev. Za chvíli k ní do kuchyně přicupitala Misty.

„Jason už odešel, myslela jsem, že budeš chtít klid, když jsi celej den někde lítala. Kdes vlastně byla?“

 Page se vyhoupla na linku a kroutila si vlasy kolem prstu.

„Měla jsem rande.“

„Fakt? S kým? A kde teď je? Nezabilas ho, že ne?“

 „Jsem snad kudlanka? Navíc vidíš, že tankuju. Poslala jsem ho domů, bylo to teprve první oficiální rande. Je to prodavač ve vedlejším městě a byl dost neodbytnej, tak jsem se nad ním slitovala.“

 Misty pečlivě studovala její rozpoložení těla a snažila se z něj vyčíst něco bližšího. Nakonec spokojeně zamrkala očkama: „Tak se mi zdá, že je konečně štěstěna na naší straně, sestřenko! Až na menší problém, s kterým mi musíš pomoct.“

Page těžce spolkla velký doušek a oči se jí rozšířily obavami.

„Myslíš, že už je čas na to, abychom s Jasonem postoupili zas o krok dál? Už je to pár měsíců a za tu dobu jsme se ani jednou nepohádali a tak skvěle si rozumíme.“

Blondýnka protočila oči v sloup a vydechla úlevou.

„Jseš ta nejsebekontrolovanější a nejmilosrdnější upířice, kterou jsem kdy poznala. Jestli se bojíš toho, abys mu něco neudělala, tak se znáš míň, než tě znám já,“ položila prázdnou sklenku na pult a odebrala se do svého pokoje.

Misty ještě chvíli zůstala stát v místnosti. V hlavě jí to šrotovalo a svaly na nohách se pomalu připravovaly na rychlý běh.     

Srdce jí divoce bušilo a z očí jí sršely jiskry. Konečně zpomalila a prudce zaklepala na vrata opravny. Po krátké chvíli jí otevřel mladý muž, na kterém bylo vidět, že právě vylezl z postele. Stál tam jen v teplákách a pozoroval těžce oddechující krásku s vražedným pohledem. Nemusela říct ani slovo, oba věděli, proč přišla. Vzájemně si padli do náruče a konečně odhalili své city, které skrývali už tak dlouho. Misty zatlačila Jasona dovnitř a sebejistě ho navigovala do ložnice, při čemž ho nepřestávala líbat. Jeho silné paže jí pevně objímaly a prsty měl zapletené v jejích vlasech. Přestávalo ho bavit nechat se postrkovat jako otrok, a tak převzal velení. Chytl ji pod stehny a vyhoupl do vzduchu. Na nohy ji postavil až ve svém pokoji. Stáli naproti sobě a nabírali ztracený dech. Něžně jí laskal pleť a pomalu sundával přiléhavé tílko. Položil ji opatrně na postel a jejich nahá těla se spojila v jedno.

***

Ráno Misty zažila velmi nepříjemné probuzení. Celý obličej měla v jednom ohni. Do slova. Rychle se schovala pod postel a skučela bolestí. Jason vyletěl téměř stejnou rychlostí a kontroloval situaci.

„Co? Co se děje? Co je to?“ koktal vyděšeně.

„Světlo! Zatáhni!“

 Okamžitě běžel k oknu a zaclonil ho žaluziemi. Byl stále v šoku, ale intuitivně zamířil k ledničce pro zbylou krev ze včerejška. Nabídnout vlastní ho ani nenapadlo. Pche! Srábek. Nicméně Misty mu to nijak nevyčítala. Dychtivě se natáhla po lahvi a pila. Po té vylezla s tváří nádhernou jako obvykle.

„Tohle budeme muset vypilovat,“ upozornila ho nevinně a dožadovala se omluvy.

„Mup…už se to…mup…nikdy…mup…nebude…mup… opakovat,“ ujišťoval ji a prakticky každé slovo prokládal polibkem.

„No tohle. Je teprve 5:15 a v práci mám být až v 7:30. To znamená, že máš hodinu a půl na to, abys mě vyléčil z tak traumatického zážitku, “ křenila se na něj a vracela ho zpátky do peřin.

Page seděla na pohovce a snažila se soustředit na spící kočku, kterou zakreslovala do svého skicáku, ale moc jí to nešlo. Neustále sledovala mobil, jestli náhodou nezačne zvonit. Už to byly tři týdny od její schůzky s Peterem a pořád se jí neozval. Měla toho tak akorát dost. Hned večer za ním půjde a vyřídí si to s ním. Nikdo si s ní nebude takhle zahrávat! Mělo to jedinou vadu. Kde ten hajzl sakra bydlí? Ale to nebude tak těžký zjistit. To město je tak malý, že ty lidi o sobě musej vědět první poslední. Řádně se upravila a za svitu hvězd se vydala do baru U Dvou ručiček. Hned první člověk, kterého se zeptala na Peterovu adresu, ji nasměroval. Ať ale bušila na dveře sebevíc, žádné odpovědi se jí nedostalo. Samozřejmě i jeho obchod byl prázdný. Zklamaná, naštvaná a zoufalá se vracela zpátky domů, kde jí čekalo milé překvapení. Teda tak si to aspoň myslel Peter, ale když se mu hlava otočila následkem prudké rány o několik stupňů, přehodnotil situaci.

„Čemu vděčím za takové milé přivítání?“ Masíroval si zarudlou tvář.

„Ty se ještě ptáš?! Takže tobě přijde zcela normální někoho uhánět a pak, když ho dostaneš, ho jen tak nechat bejt?“

„Jak nechat bejt? A co tady asi tak dělám?“

 „To by mě taky zajímalo. Proč si nezavolal?!“

 „Ehm. Nedala jsi mi číslo.“

Page nevěděla, co odpovědět, jen nasupeně přešlapovala z nohy na nohu.

„Ale teď jsem tady. A moc rád tě vidím. Seš nějaká vyfintěná. To už si byla za ňákym jinym, když sem se ti pár dní neozval?“ hrál dotčeného.

Page tím naprosto zaskočil. Co si to dovoluje?

 „Nebylo to pár dní, ale tři týdny! A co sis myslel? Že budu čekat věčnost?“ oplácela mu stejnou mincí a na tváři už jí pobíhal mírný úsměv.

„Ty malá nestoudnice!“ Vrhl se na ni a přitlačil ji vahou svého těla na dveře. Page na nic nečekala a volnou rukou zápasila s klíčovou dírkou. Po několikaminutové námaze se nad ní Peter smiloval a udělal to za ní. Blondýnka ho poslepu provedla po domě až do svého pokoje.

Zdálo se, že se to Misty a Page konečně podařilo. Opravdu si nemohly na nic stěžovat. Byly šťastně zamilované, měly kde bydlet, co jíst, kde pracovat, prostě prožívaly stav naprosté spokojenosti. Jenže štěstí si člověk (v našem případě teda upír) za peníze nekoupí, a když se k němu dostaví, musí za to později zaplatit tou nejhorší měnou, tedy smůlou. Kdyby dívky mohly, daly by celý svět, jen aby tuhle chvíli prožívaly navěky. Bohužel, matka štěstěna tomu chtěla jinak, a proto se stalo toto:

Peter nespal celou noc, aby se ujistil, že ráno vstane jako první. Potichounku se odplížil do kuchyně a otevřel lednici. Byla plná lahví s krví, což ho ale nijak nezaskočilo. Postupně do každé nasypal rozdrcená velmi silná sedativa a rychle se vrátil zpět do postele k nic netušící spící krásce. Netrvalo to dlouho a Page se vzbudila. Cítila, že má pořádný hlad, a tak se co nejrychleji rozloučila s Petrem a pelášila se nasnídat. V kuchyni už seděla Misty a spokojeně popíjela.

„No, to mě podržte. Naše malá Page si přivedla domů poprvé chlapa.“

 Page se na ni zamyšleně zamračila: „Co to kecáš s poprvé? Já jsem snad Jasona přivedla k nám, ne? Takže já už vlastně přitáhla dva mužský, měla by si zvýšit svoje skóre, sestřenko,“ uzemnila ji a hltavě spolykala několik doušků.

 „Co máš dneska v plánu?“

„No, dneska mám volno, Jasona uvidím až večer, takže vlastně nic moc.“

 „No výborně! Na takovou chvíli čekám už měsíce! Měly bychom si vyjet zanakupovat. Máme peníze, čas a dlouho jsme nic nepodnikly.“

Misty neměla nic proti. Byla si vědoma toho, jak Page zanedbávala od té doby, co poznala Jasona, a jejich chvilky jí opravdu chyběly. Obě šly do svých pokojů se nachystat na výlet. Když už byly ale připravené vyjít, začala se jim motat hlava a zmáhala je únava.

„Page?“

„Hm?“

 „Taky se ti chce tak strašně spát?“

 „Já snad nespím?“ zamumlala blondýnka těsně před tím, než se sesunula k zemi. Misty si klekla vedle ní a začala s ní třást ve snaze jí vzbudit. Nakonec skončily obě na podlaze neschopné pohybu. Vchodové dveře se pomalounku otevřely a do domu vstoupili dva statní muži. Přehodili si bezvládná těla dívek přes rameno, a jak se náhle objevili, tak i náhle zmizeli.


Pokračovat na další kapitolu