16. kapitola

Komentář autora: Po včerejšku už se nikdy nebudu smát těm slečinkám na vysokejch podpatcích. Jako frajerka (nebo jsem možná vypadala trošku jako prostitutka, protože na mě všichni tak divně koukali :D) jsem si vyšla do tanečních celá v černym- kožená bunda, šaty nad kolena, silonky, kabelka a HLAVNĚ boty na 10cm podpatku. Ušla jsem takhle asi 4-5km (opravdu skvělej nápad jít tam pěšky!) a pak ještě 2 hodiny tancovala, pro změnu na 7cm podpatku. Jestli se dneska postavim na ty chodidla, tak to bude zázrak a bude to zatraceně bolet :D. Ne, nikdy ze mě nebude dáma. Prostě budu chodit v riflích a děravejch botaskách a vlezte mi všichni na záda!

Teď k povídce: Tahle kapitola by se taky dala nazvat: Jak ode dneška bude Elena trávit své páteční večery. Btw, miluju toho havrana. Sice je to v seriálu myšleno asi tak, že Damon se v něj nepřevtěluje, jenom ho doprovází, ale v knížkách se do něj dokáže normálně proměnit, a právě s tím se u mě ještě párkrát setkáte.

Další díl přibyde zítra :). Oprava: dneska! :D

Milý deníčku.

Já se prostě nikdy neponaučím. Když jsme se rozešli s Mattem, zařekla jsem se, že už nikdy nebudu chodit se svým přímým spolužákem, protože období, které následuje po tom, co z vás ta bláznivá zamilovanost vyprchá, je příšerné. Snažíte se nedívat na toho druhého, ignorovat vlezlost ostatních vrstevníků a hlavně se tvářit, že jste naprosto v pohodě. Uplynulo sotva pár měsíců a já tu samou chybu udělala znova, jenže tentokrát se Stefanem.

První týden se ve škole vůbec neukázal, takže nikdo vlastně ani netušil, že už spolu nejsme, tedy kromě Caroline a Bonnie, kterým se svěřuju se vším. Jenže teď už zase vzorně dodržuje povinnou docházku a mně z toho jde hlava kolem. Je to ještě daleko horší, než jaké to bylo s Mattem, protože vztah se Stefanem byl úplně na jiné úrovni. Navíc, znáte to. Jen co se se svým protějškem rozejdete, jako by najednou zkrásněl, zmoudřel, vyspěl, prostě se změnil v pana dokonalého. Mučila mě jeho přítomnost a zlomené úsměvy. A taky ty zástupy holek, které ho pronásledovaly, ať se hnul kamkoliv. Vlastně, když přišel za mnou, rozutekly se jako švábi. Přece jenom mám na téhle škole ještě pořád nějaký vliv. Zpátky k věci, proč mě Stefan vůbec vyhledal…

***

Uklízela jsem si učebnice do skříňky a zadívala se na společnou fotku se Stefanem. Nenávistně jsem ji strhla a hodila do koše. Vší silou jsem přibouchla dvířka a vykročila směrem k jídelně, jenže mi zkřížil cestu muž z oné zmačkané fotografie. Nejdřív jsem si myslela, že prostě projde kolem, ale to on ne. Smutně se na mě usmál a opřel se o vedlejší skříňky. Přes jeho svalnaté rameno jsem zahlédla několik dívek z druhého stupně, jak s pištěním utíkají pryč od nás. Slepice, jen hezky zalezte zpátky do kurníku!

„Ahoj.“

„Nazdar. Tak… jak to jde?“ Tohle bude opravdu hodně trapný rozhovor.

„Bylo už i líp.“

„Poslyš, Stefane, nechci být nějaká bezcitná potvora, ale ráda bych se ještě dneska stihla naobědvat, takže buď vyklop, co máš na srdci, anebo mě nech jít, prosím.“

„Chtěl bych si s tebou o všem promluvit, Eleno. Nechci, abychom se navzájem přehlíželi. Rád bych ti byl na blízku, alespoň jako tvůj kamarád.“

„Stefane, vím, že jsi asi ten nejslušnější a nejpočestnější chlap na téhle planetě, ale opravdu bys něco takového dokázal? Nejsem si jistá ani sama sebou! Dej tomu čas, ano?“

„O čem si to tu, vy dvě hrdličky, povídáte?“ ozvalo se za Stefanovými zády.

A sakra. Caroline. To nevěstí nic dobrého.

„Zrovna jsme domluvili. Teď, jestli mě omluvíte, bych se už opravdu ráda najedla.“

„Ne tak rychle, Gilbertová,“ čapla mě ta panovačná blondýna za kabelku.

„Damon mě požádal, abych vás oba pozvala na menší přátelské posezení dnes večer v penzionu. Ty, já, Damon a Stefan. Zpočátku jsem měla obavy, jak se budete vy dva snášet, ale vidím, že jste spolu docela zadobře, takže dneska určitě přijďte! Přijdete, že ano?“

Stefan na mě tázavě pohlédl. Moje oči křičely: Ne! Ale on i přesto přikývl a tím nabídku přijal. Skvělý. Co budu dělat?

„Eleno, nepokoušej se z toho vykroutit, víš, že to na mě neplatí!“ vykřikla Caroline, když si všimla mého  mučednického výrazu.

„Caroline, ale já dneska opravdu- “

„Ne, ne, ne, ne! Nechci nic slyšet! Buďte tam v osm! Zvláštní tě zvát do tvého vlastního domu, Stefane, ale stejně, buďte tam v osm!“ Výhružně zvedla ukazováček s dlouhým gelovým nehtíkem a nechala nás o samotě.

Zle jsem se podívala na Stefana, který se jen výmluvně usmíval.

„Zrádče!“ Šťouchla jsem do něj, ale musela jsem si přiznat, že mi ten nápad zvedl náladu.

Taky bych se ráda se Stefanem normálně bavila, jenže to po mně nikdo nemůže chtít ze dne na den. Ani z týdne na týden. Navíc je to o to těžší, že jsme vlastně nikdy nebyli přátelé. Už od samého začátku jsme byli milenci, musíme vybudovat naprosto nový vztah a to není tak jednoduché. Také mi nějak nesedí, že by to celé organizoval Damon. Vždyť svého bratra nesnáší a mě…těžko říct. Každopádně je dobře, že tam bude i Caroline. Představa mě, Damona a Stefana v jedné místnosti, to je hotová noční můra. Damon by měl určitě ty svoje nemístné poznámky, jako vždy, a Stefana by sžírala o to větší žárlivost, že by k ní teoreticky neměl mít žádný důvod, když už k němu nepatřím.

Zahnala jsem ty strašné myšlenky někam do ústraní a se Stefanem po boku vešla do jídelny. Jako za starých časů.

Večer jsem byla celá nervózní, a čím víc se blížila osmá hodina, tím víc jsem si nadávala, že jsem se předtím nepokoušela Caroline více vzdorovat. Položila jsem krabici muffinů, které jsem upekla, na zadní sedadlo svého auta a rozjela se k Salvatorovým. Otevřel mi Stefan a uvedl mě dovnitř. Strašně mu to slušelo. Měl na sobě pastelově zelenou košili a tmavé rifle.

„Nazdar, Eleno, prosím, posaď se u nás,“ pokynul mi Damon ze svého křesla, na kterém seděla i jeho blonďatá přítelkyně.

Stefan se mezitím vrátil z kuchyně s tácem plným muffinů.

„Takže, co je na programu? Budeme jen tak sedět a klábosit?“ Otřela jsem si zpocené dlaně do džínů.

„Pche, to určitě!“ vyjekla Caroline téměř dotčeně a jala se nás obeznámit s průběhem dnešního večera: „Bude to vypadat asi takhle. Začneme pantomimou, pak si dáme poker a nakonec tu mám s sebou twister!“ Zvedla rozjařeně krabici ze země, abychom si ji mohli všichni prohlédnout.

„Snažil jsem se prosadit svlékací poker, ale tady náš úzkoprsý Stefan z toho byl tak nesvůj, že musel jít neprodleně zakousnout nějakou nebohou veverku,“ dodal Damon.

Otočila jsem se na Stefana stojícího za mnou a věnovala mu vděčný úsměv. „Děkuju ti.“

„Nepochlubíš se ostatním, co jsi měl k večeři ty, miláčku?“ zašvitořila Caroline.

Damon jí obkreslil klíční kost prstem a přitáhl si ji o trochu blíž, aby jí mohl políbit. Znechuceně jsem se odvrátila a zaťala čelist. Stefan si toho všiml, ale nijak to nekomentoval. Snad si myslí, že to dělám kvůli té poznámce a ne kvůli tomu, že se oblizují. Pozorovat dva lidi, jak se líbají, je přece neslušné a já jsem řádně vychovaná dívka!

„Myslím, že je nám to všem víc než jasné,“ zavrčela jsem dřív, než nás stihl Damon obohatit detaily, o které jsem opravdu nestála.

Šlehl po mně pohledem, ne zlým, ale ani milým. V očích mu to zvláštně jiskřilo a já raději nechtěla vědět, na co právě myslí. Rozhodně to vypadalo zvráceně a podle, možná i trochu morbidně.

Nikdy jsem neměla pantomimu zrovna v lásce. Nejsem prostě dobrá herečka. Naštěstí jsem ale dost chytrá na to, abych vždy vymyslela nějaký geniální způsob, jak výstižně vyjádřit zadaný název filmu či knížky a přitom se moc nenadřela. Když si Damon vylosoval Vránu, byla jsem trošku naštvaná, že to měl tak jednoduché, ale jeho výstup mi to rozhodně vynahradil. Chvíli jen tak stál a pravidelně dýchal, jako by meditoval. Hlavu měl sklopenou a oči zavřené. Zanedlouho se kolem něj začaly stahovat stíny. Postupně ho obklopovaly, až kolem něj vytvořily jakýsi neprůhledný kryt. Rozptýlil se až v ten okamžik, kdy mohutný havran zamával křídly a vznesl se do vzduchu. Celé to netrvalo déle než několik vteřin. Bylo to krásné. Všichni jsme tím byli tak ohromeni, že jsme naprosto zapomněli hádat a jen pozorovali Damona, jak lítá sem a tam. Jako první se vzpamatoval Stefan a správně uhodl název slavného thrilleru.

Kdybychom hráli poker o peníze, byla bych už úplně na mizině. Čekala jsem, že to nejlíp z nás půjde Damonovi, ale byl to právě mladší z bratrů, kdo nás roznesl na kopytech.

„Kde ses naučil takhle hrát?“ vyhrkla jsem plná překvapení.

„Není to vůči nám fér, jak můžeme porazit někoho, kdo používá svůj „poker face“ čtyři a dvacet hodin denně?“ protestovala Caroline.

„Stefan kdysi hodně hrával. Bylo to ještě v době, kdy byl normální a nehonil se po lesích za skunky. Přišel si takhle na slušný prachy, a když náhodou narazil na někoho, kdo ho v jeho karetním umění předčil, počkal si na něj a okradl ho jak o peníze, tak i o podstatnou část jeho krve, není liž pravda, Stefe?“

„Ano, ale to už je opravdu dávno.“

„Zlatý, starý časy,“ nepřestával ho provokovat Damon a hlídal si svůj typický posměšný úšklebek na rtech.

Snažila jsem se ze sebe setřást odpor, který jsem díky tomu to rozhovoru cítila. Koukla jsem na hodiny a zjistila, že už je půl jedenácté.

„Nevím jak vy, ale já twister vynechám, mám toho pro dnešek dost, už půjdu domů,“ omlouvala jsem se a zvedala k odchodu.

„Doprovodím tě k autu,“ vyhrkli oba bratři naráz a následně si vyměnili zděšené pohledy. To bylo asi poprvé, co se na něčem shodli.

„Díky,“ řekla jsem a očima těkala z jednoho na druhého, „ale vím, kde jsou dveře. Navíc byste tu přece nenechali Caroline jen tak samotnou. Dobrou noc a ještě jednou děkuju za pozvání, bylo to prima.“

„Dobrou, Eleno, a neboj se, počkáme na tebe s twistrem do příštího pátku,“ houkla na mě Caroline z gauče.

Stefan s Damonem přede mnou stáli celí v rozpacích. Nakonec zamumlali něco na rozloučenou a pozorovali mě, jak odcházím.

Pokračovat na další kapitolu »