Věděli jste, že,...

... se v tomto článku nedočtete nic moc zajímavýho? Asi ano, že? A není to přesně ten důvod, proč čtete dál? Tak jen hezky pokračujte, s takovým očekáváním vás určitě nezklamu :D
Státnice, Francie a Drbohlav
Aktualizace 16. 5.: AAA!!! Nějaká dobrá pořadatelská duše mě vyfotila při mém nesmyslném blekotání, když mi pan Drbohlav podepisoval knížku, takže s ním mám fotku i na jeho facebookovým profilu!!!!!
https://www.facebook.com/reiben.andy/photos/pb.467825420002460.-2207520000.1463412133./900151913436473/?type=3&theater
Tak fajn, ačkoliv jsem štěstím bez sebe, už začínám být ostražitá. Tolik štěstí najednou začíná zavánět obratem k horšímu... jakože by si to třeba Francouzi na poslední chvíli rozmysleli a řekli mi, ať nejezdím. Nebo že by mi třeba neuznali bakalářku, nebo mě vyhodili od státnic...
Ale co, jsem na Drbohlavově facebooku!!! :D

Dne 2. 5. jsem si šla do školičky napsat klauzurečky z angličtiny (což znamená napsat během 4 hodiny 250 slovnej dopis a 300 slovnou esej. S pomocí výkladovýho slovníku), což znamenalo, že jsem se vzbudila ve 3 ráno a do půl šestý se jen převalovala a čuměla do stropu. Pak jsem to vzdala a šla jsem se oblíct a nasnídat. Jenže s žaludkem o velikosti rozinky se snídá blbě. Taky že mi blbě bylo. Naštěstí jen do doby, než přede mě položili zadání. Zajímavý, jak se to tělo srovná, když se mozek musí začít zabejvat něčím jiným a podstatně důležitějším. To, že jsem francouzštinu psala hned druhej den, mi hrálo docela do karet: všechnu energii na to bejt nervózní jsem spotřebovala předešlej den, takže už jsem byla v celku v pohodě.
Z obou slohů jsem měla celkem dobrej pocit. Jenom ta představa, že bych něco takovýho musela psát znova... to prostě ne, neexistovalo. Myšlenka, že jsem neuspěla, se v mojí hlavě sice zrodila několikrát, ale přežila nanejvýš 2 vteřiny :D. Ono si možná řeknete, že 4 hodiny je fůra času... no, můžu vám říct, že jsem si v tom slovníku hledala, jak se píšou slova typu: lose (loose? los? loos?... ano, opravdu jsem tohle všechno zvažovala :D) a both (nějak se mi začalo líbit bouth totiž). Takových bylo samozřejmě víc, ale tyhle mi uvízly v hlavě, protože... jsem byla spolehlivě jediná, kdo si v tý třídě potřeboval ověřit spelling u těhle dvou slov :D. Pointa je, že 4 hodiny nejsou fůra času. Je to tak akorát času. Pro některé dokonce moc málo. Pro nikoho příliš.
Naštěstí nic z toho znovu psát nemusím... protožeeeee... jsem to udělala hned napoprvý, huhuuu!!!! :D Se známkami C a D (2 a 2- v překladu, ta horší je za angličtinu) jsem celkem spokojená, protože jsou tyhle práce hodnocený poměrně přísně a... já mám fakt problémy s pravopisem. V jakýmkoli jazyce. Takže tak :P.
Takže jsem přihlášená na státnice, na první jdu 25. 5. (frj), pak 13. 6. (cestovní ruch) a nakonec 31. 8. (angličtina). Mohla jsem si to dát všechno v květnu nebo třeba jedno v květnu a dva v červnu... ale já mám radši na všechno klídeček a čas. I tak mi ten čas hodně rychle uteče.
Jo a mimochodem, 3. 5. jsem taky měla narozky. Už dvacátý druhý... po tolikátý už to není takový terno.
V mezičase hledám na internetu francouzskou au pair rodinku, u který bych strávila následující školní rok (nejsem přihlášená na žádnou vejšku). Naučila jsem se díky tomu skypovat a taky jsem se trochu rozmluvila ve francouzštině. Všichni jsou ze mě vždycky nadšený, jak pěkně mluvím... z čehož usuzuju, že před odjezdem úroveň francouzštiny většiny au pair nepřesahuje A2 :D. No, schopnost se domluvit je ale taky upřímně moje jediná přednost. Jinak řízení nic moc, zkušenosti s dětma nulový, a dřív jak 1. září k vám teda fakt nepřijedu, vážení, e-e. I přesto se mi ale podařilo okouzlit jednu rodinku kousek od Lyonu. Mají dvě děti (holka a kluk, 5 a 8 let, takže ideál, umí to chodit a mluvit, ale ještě ne tolik, aby to působilo celosvětový katastrofy!), mají doma klavír (aaaaaaa!!!!!), když maj děti prázdniny, já mám prázdniny a můžu buď zůstat a nechat se živit nebo jet někam do tramtárie (děti maj prázdniny vždycky po 2 měsících, a tyto prázdniny trvají 2 týdny), plat nabízej slušnej a vypadaj strašně, strašně sympaticky!! Hlavně maminka je strašně milá :). Momentálně kvůli mně pozastavili komunikaci s ostatními adeptkami, takže... mi držte palce, ať to nezvořu, protože jestli mám někam jet, tak chci tam! :)
No a konečně... dnes je pátek 13. Dnes se tedy konala beseda s Andrejem Drbohlavem - pravděpodobně nejrozumnějším a nejsympatičtějším a nej-kdesi-cosi člověkem! A já tam byla, chuhůů! :D Celý to vlastně probíhalo formou otázek z publika (asi 50 se nás sešlo, což bylo podle mě celkem dost. Obzvlášť na rozměry toho "sálu") a jeho odpovědí. Pár otázek jsem v rukávu sice měla, ale... nebyly tak dobrý, tak jsem radši dala přednost ostatním, kteří měli těch otázek beztak dost. A ano, jenom se vymlouvám, ve skutečnosti jsem prostě jenom stydlivka a na rozhoupání se k akci potřebuju alespoň 5 vteřin. A tak dlouhý prodlevy mezi těmi otázkami jaksi nebyly :D. Hoďka utekla jako prt a začala se tvořit fronta pro podpis. A fotky. Byla jsem fakt ráda, že jsem nebyla jediná, kdo potřeboval fotku. Fotky jsou prostě lepší. Už jenom proto, že z toho, co mi do tý knížky napsal, přečtu jenom "Lucce". Takže na další autogramiádu beru tu samou knížku a žádám o překlad! :D Nojo, ti doktoři... ale mám fotku!!! :D

Nelíbí se mi, co má na sobě, ale líbí se mi, jak se oblíká - což na první pohled nedává smysl, ale myslím to tak, že to oblečení, i když se mi nelíbí, má charakter, a ten se mi líbí. A ano, to už dává smysl! :D
Je to zkrátka sympaťák. A já jsem blekota... si všimnul, že mám obalenou knížku (asi jako jediná z celý fronty) a já tam začala ze sebe chrlit, že to je jenom podomácku vytvořenej obal (čehož by si všimnul i slepej vzhledem k mojí zručnosti), že to s sebou tahám do školy, kde tím straším spolužáky (nechtěně, ne že bych jim s tím mávala před obličejem), tak aby se ta knížka neponičila... a další nezáživný kecy :D. Ale tak doufám, že to je u fanoušků normální. Člověk toho chce prostě vždycky říct tolik, že neví, kde začít, tak plácá pátý přes devátý. Luganskýmu jsem taky navykládala kdesi cosi a nemělo to ani hlavu ani patu :D. A oba to vzali s milým úsměvem.
Nojono...
Už aby byla zase nějaká taková beseda!!! Ideálně v době prázdnin francouzských capartů!! :D
A teď dobrou noc a pěkné sny!