Cestovní deník

Nejde o povídku, ale o sepsání mojí dovolené - připravuje se, nejdřív se musím umýt a vybalit si. Jsem tak ráda, že vidím tolik komentářů v posledním příspěvku, už se nemůžu dočkat, až se na to všechno vrhnu :)
JSEM ZPĚT, JSEM ZPĚT, JSEM ZPĚT, JUHŮŮŮ!!!! :D

DOPLŇĚNO: Táákže jsem velmi spěšně oblétla stav blogu a jsem více než spokojená :) Vítám tu Nessu a slibuju, že na její komentáře budu ráda odpovídat, jako na všechny ostatní ;) Body sečtu brzo, asi ještě dneska, ale vypadalo to náhodou docela dobře ;)
Taky jsem si všimla, že Scathanah čte a komentuje starší povídky, takže ji tu vítám a moc děkuju a ne, nestuduju žurnalistiku, ani se nechystám, protože mě absolutně nezajímá, co se děje ve světě :D Ale moji samolibost tvoje otázka velmi potěšila ;) :D
Co ještě? Joo, soutěž! Pokud jste četli a líbilo se vám Spaste duši, dejte jí hlas prosím na následujícím odkazu: http://nika-roov.blog.cz/1207/povidka-meho-srdce-hlasovani-3-kolo
Já osobně hlasovala pro Sbohem... ostatní povídky ani neznám, a S mám v doporučených, takže jasná volba :D
Spaste duši není dokončený! Mám v hlavě příběh, ale nemám čas ho psát... uvidíme, mám na to docela chuť, takže se do toho třeba pustím :)
Na dovolený jsem napsala jenom asi tak půl stránky k Světlu pto temnotu, pardon :( :D
Teď už k dovolený. Víte, co jsem kvůli vám udělala? Vážně jsem si poctivě zapisovala každej den, protože jinak bych si nepamatovala zhola nic! :D Ve zkratce: Jestli jste si mysleli, že si budu válet šunky čtrnáct dní u moře, tak víc jste se už mýlit nemohli. Pořád jsme někam přejížděli a v moři jsem se koupala jenom jednou :D Bylo to dlouhý, památky krásný, rozbila se nám druhej den klimatizace takže šílený, za celou tu dobu jsem si nedala jediný cigáro, což považuju za mega úspech. Tojť vše :D
Chyběly jste mi, děti moje :') Dokonce se mi předevčírem zdálo o blogu, že tu bylo strašně moc komentářů (od úplně cizích čtenářů teda), všechny se hrozně smály nějaký povídce, kterou jsem ale v reálu nenapsala, ale byla mi strašně povědomá... něco o analfabetovi tam bylo... divný :D
V pokračování je přepsaný to, co jsem si psala na dovolený na papír:

Den první
(pátek 13. 7.)

Výjezd v 8 večer. V autě vyřvával Lábus a předčítal 1. díl knižního Harryho Pottera - takže jsem neslyšela hudbu ze sluchátek. Usnula jsem někde v Příčný ulici :D O půlnoci jsme zakotvili na německym parkovišti se záchodem. Jen co jsem otevřela dveře toalety, spláchlo se. A voda tekla a tekla a tekla, až přetekla přes okraj na podlahu :D. S nezaujatě povytaženým obočím a se slovy: "Aha, tak asi nic," jsem odešla.

Den druhý
Vstali jsme o půl sedmý, najedli se a vyjeli. Hrady, pevnosti, hory, údolí (prostě Alpy), jsou sice úchvatné, ale když se vám v autě rozbije klimatizace a potíte se jak selata, nějak jejich krása bledne... A přečetla jsem našim 3. kapitolu SPT. Mamka řekla, že mám pěknej sloh a dobrý postřehy, taťka, že používám hodně přídomků a že bych mohla napsat detektivku nebo pohádku, to by četl spíš :D Šli jsme spát o půl třetí ráno, protože jsme bloudili na dálnicích a navštívili Janov - odporný, gigantický město ve stylu cikánský čtvrti s pár hezkýma historickýma budovama, ale spíš mi to připomínalo italskou mafii...


Den třetí
Ti vietnamci jsou fakt děsní. Normálně nám na benzínce vlezli do karavanu a byli vydření ze všeho, co v něm viděli. Pak je taťka vyhnal :D. Já, s mastnou hlavou, nenamalovaným kyselým obličejem a zmačkaným tílkem politým kafem, jsem byla asi taky velice zajímavá, především můj zadek podle natočení jejich hlav :/ :D Konečně jsme se ubytovali v nějakým kempu! Ehm, 45 euro za noc... divím se, že do toho naši šli. Každopádně má 1. cesta vedla do sprchy. KONEČNĚ! Recepční byl dost překvapenej, když jsme mu řekli, že jsme projížděli Monacké uličky s karavanem. Ono taky jsme málem odřeli všechna místní auta :D Navečer jsme jeli na kolech do historickýho centra Antibes, sežrali ohromnou vynikající zmrzlinu a zase zpátky. Rodiče se zatím nehádaj, ale lezou mi krkem s tím svým: Pojď se podívat na moře! Vidělas to? - Ono když vám to řeknou 20x za den (ne, nepřehánim), tak je to dost otravný... a zatím nemám chuť na cigáro, dobrý :)


Den čtvrtý
Díky svému neklidnému, nikdy dlouho netrvajícímu spánku jsem stihla ráno přečíst další kapitoly Sňatků z rozumu, zatímco naši spali. Kvůli nechutným zácpám jsme dorazili do Monte Carla/ Monaka až v poledne. Musím uznat, že je to nádherný město/stát. Všude čisto, luxusní hotely a obchody, krásný katedrály a pak něco jako náš Pražskej hrad. Hrozně jsem se těšila do kasina, ale jaksi nemám ve zvyku u sebe nosit doklady... DEBILNÍ ZVYK!:D Samozřejmě, že je sekuriťák chtěl vidět, takže jsem v tom vedru SEBĚHLA (nikoliv sešla) kilometrovej skopec dolů k autu a zase kilometr dokopce zpátky. To už jsem nasadila rychlochůzi, nejsem blázen :D Kasino bylo úžasný. Křišťálový lustry, "diamantovej" bar, neuvěřitelně čistý koberce s ornamenty... něco jako Obecní dům zevnitř, nevím, takhle luxusní prostory v Česku asi nenajdete... Další zastávka byla v Nice, kde jsme strávili asi hodinku na pláži a v moři. Večer jsme pak jeli ještě do Cannes, města filmových festivalů, toho večera ale pyrotechnickýho festivalu. Takovej ohňostroj jsem ještě neviděla! Barevné koule, které vypadaly, že se na nás řítí, třpytky jak vílý prach, jiskřičky, bludičky... škoda že to nešlo fotit. Nakonec (bylo to v přístavu) začaly všechny lode troubit, což byl docela kravál, ale krásnej kravál. Potom jsme si prošli hist. centrum a taky se podívali k Paláci filmových festivalů. Nic zajímavýho, možná tak otisky rukou Angeliny Jolie, Belmonda, Stelona a pak dalších hvězd, které jsem většinou neznala :D


Den pátý
Opět jsme přejížděli, tentokrát do... ehm, někam k Verdonu prostě :D Je ještě větší vedro a z těch serpentýn se mi dělá blbě. Ubytovali jsme se a večer šli do nějaký vesničky, kde na kopci stál kostel. Na dost velkým kopci!


Den šestý
Dneska jsme šli do Canyon du Verdon, prostě do kaňonu :D Jo, bylo tam krásně, azurová řeka, gigantický skály, převisy, římsy, jeskyně... a po tom všem jsme lezli :D Čili moje svaly a klouby jsou na sračky. Večer jsem měla ve sprše taky zážitek. Když jsme měla namydlenou hlavu, zhasla světla...


Den sedmý
Odkud se berou všichni ti hezcí kluci? Proč nejsou v ČR ?! Aaah, nestačím slintat :D Hlavně u jezera/ na pláži. Dnes jsme měli odpočinkový den, tak jsme si zamluvili šlapadlo. Jenže naši odešli pro svačinu a než se vrátili, už jsme si měli převzít loď. Měla jsem připravenou řeč ve francouzštině, ale pak mi došlo, že odpovědi bych asi nerozumněla, takže...

Já: Sorry, but my parents aren't here yet. Can you wait for a while?
Ženská: No, it's time.
Já:Or can you give us another letter? (každá loď byla označená písmenem)
Ženská: No, sorry. You have to go NOW.
Já: (v duchu) To jako mám do tý lodi nasednout sama?! Je normální?!
Dva sexy opálení loďáci s krásným úsměvem: Oh, we can take her. Now! Gladly!
Já (ignoruju ty fešáky, protože jsem stará stydlivka, snad jsem se jen usmála a zavrtěla hlavou): But what should I do?! :D:D
Ženská: You have to wait at the boat but the time is running
Naštěstí naši přišli brzo. Udělali jsme si pěknej výlet, ale protože skály už mám okoukaný, čuměla jsem radši po těch výstavních kouscích kolem. A to, že oni s úsměvem čučeli taky, mi vůbec nevadilo :P
PS: Chlapi se usmívaj na každou alespoň trochu přijatelnou ženskou a já jsem si toho plně vědoma :D

Den osmý
Aaa už je to první hádka rodičů, ale malá :) Dneska jsme opět šli do kaňonu, ale jinou trasu, ono jich je hodně. V tom vedru se mi chce pořád spát, nohy a klouby mě nepředstavitelně bolej, ušli jsme asi 14 km a málem jsem pošla (berte v úvahu, že nechodíme po asfaltkách). Ale frantíci jsou hodní. Když jsme byli asi v půlce, potkali jsme nějakou výpravu, která varovala každýho kolemjdoucího, že už nestihne poslední autobus k parkovišti, což jsme nevěděli, takže jsme za tu ingormaci byli dost vděční. Přišlo mi to jako dobrej nápad, ale dělat bych to nemohla :D Kolikrát ještě napíšu "ale", sakra?! Můj sloh upadá :( :D Teď sedím na skládací židli, vítr mi fénuje umyté vlasy a popíjím mnou právě vynalezený drink - becherovka lemond s jablečným džusem, mmm :D



Den devátý
Zase jednou přejíždíme. Jsme ubytovaní v kempu v Tarasconu. Večer tu byl nějaký průvod lidí ve středověkejch a novověkejch kostýmech na koních, s povozy, kočáry, dokonce i s loveckými psy! :D V centru byly tak spletitý uličky, jak jsem si je představovala v DZ2 v druhý kapitole - hotový labyrint a kamenná dlažba i domy, krása :)

Den desátý
Hádka číslo dvě, mamka je nějak podrážděná. To je tím sluníčkem, mně taky nedělá dobře. Připadám si jak ukňouraný hypochondr, ale nemůžu si pomoct, vážně špatně snášim vedra. Pořád spím, málem i za chůze, hlava se mi motá, žaludek zvedá, kolena podlamujou... no, je na mě pěkný pohled :D A už chci domů!!! Ale je neděle. Předpokládám, že na zpáteční cestu se vydáme ve čtvrtek ne-li dýl :(. Dneska jsme byli v Avignonu. Na tohle město jsem se těšila nejvíc, ale byla jsem zklamaná. Ano, byla tam spousta historickejch budov, jenže to vůbec nepůsobilo středověkově, jak všichni tvrděj. A těch plakátů! Je tu snad padesát divadel (potkali jsme jich asi 6), ani jedno nevypadá vábně, ale každý na sebe upozorňuje tunou letáků, který lítaj po ulicích, jsou nalepený na zábradlích, domech... vážně všude, tolik jste jich zaručeně na jednom místě neviděli... Fakt nic moc. Pak jsme byli v psychiatrický léčebně, kde pobýval Van Gogh. No, celkem hezký, ale depresivní. Jdu si radši číst, do konce Sňatků z rozumu mi chybí asi 50 stránek, to do návratu stíhám :)


Den jedenáctý
Dneska jsme objeli takový ty největší památky v Nimmes a Orange + něco málo navíc, čili jsme se vrátili v půl 11 večer. Vážně už jsem dost unavená. Památky samozřejmě hezký, ale audio průvodce v angličtině úplně na hovno... "Představte si, že se protloukáte běsnícím davem, dopolední slunce začíná pálit, do očí vám padá písek..." a takhle asi 5 minut, než řekli něco nezajímavýho, ale aspoň trochu podstatnýho :D To je ukázka z průvodce arenou, kde se konaly gladiátorský zápasy. Už jsem říkala, že frantíci jsou hodní, a mám pro to další důkaz. Ačkoli popravdě říkáme, že je mi 18, oni se dobrácky usmějí a dají mi zlevněný vstupný, který je do 17 let. S čím mě ale serou, je jejich "vševědoucí" úsměv, který používají po odpovědi na otázku Where are you from. Co si o sobě myslej?! Proč ten snobskej výraz?! Umím rozhodně líp francouzsky než oni česky, v hokeji se s námi nemohou rovnat a všichni jsou strašně zakrslí! Lepší pocit jsem měla z toho, když jsem na pokladnu vrátila foťák, kterej jsme našli v hledišti antickýho divadla. To jste čuměly, slepice zakrslý, co? Oni češi nekradou :D I když... naši si ho docela chtěli nechat :D Mami, mami... ty, nejzbožnější z celý naší famílie, a nepokradeš ti nic neříká? Bože na nebesích, ty to vidíš :D


Den dvanáctý
Nasedat! Odjíždí se do Švýcarska! To už je alespoň trochu blíž k Česku. K domovu, k počítači, k přátelům, k vám, mým milým čtenářům. Ano, často myslím na blog a většinou mi to zvedá náladu, která klesá pod bod mrazu. Dneska jsme byli v takový obří jeskyni, kde promítali obrazy od Van Gogha a Gogaina. Bylo to úchvatný! Obrazy byly úplně všude a někdy se i hýbaly, jednotlivé postavy z nich vystupovaly, květy se rozvíjely a rozletěly po "sále", sníh padal, vlny se houpaly a do toho hrála hudba - nic pro vás, byla to klasika, ale když zahráli tu klavírní skladbu od Rachmaninova, kterou tak miluju a chci se ji naučit, byla jsem v nebi! Pak jsem strávila zbytek dne v rozpáleným autě a poslouchala druhej díl HP. Zítra mě čeká Vězeň z Azkabanu :D


Den třináctý
Sakra, tohle píšu v pátek a nemám páru, co se dělo ve středu :D Joo, to jsme byli vlastně v Ženevě, myslím :D Nic zajímavýho, pořád v autě a mě se zdají podivné sny, jak jinak :/ Ještě jsem si na něco vzpomněla! Přespávali jsme na parkovišti u staveniště. Ráno šli naši do jezera a já si zatím četla v karavanu. Než se vrátili, přijelo asi 5 aut a z nich vyskákali svalnatí, mladí, potetovaní dělníci. Mám předsudky a jsem lehce paranoidní, pokud mám z něčeho strach, tak z úchylů, takže si dovedete asi představit, jak mi bylo! :D

Den čtvrnáctý
To jsme byli v Kostnici, v domě Jana Husa. Potěšilo mě, že u pokladny seděla češka a i expozice a nápis na budově byli v čj. Ochutnali jsme Švýcarskou čokoládu a přijeli do Německa, jsme kousek od Salzburgu.



Den patnáctý
Jsme v Salzburgu :D Už sem tahám naše kolik let... Ještě na základce, na prvním stupni, jsem tam byla se školou v nějakym dole, kde se jezdilo vláčkem a na skluzavce a lodí a prostě taková ptákovina, ještě jsme měli spešl oblečky, tak jsem je tam chtěla vzít. Ehm, vstupný 18 euro za dospělýho... :D Trošku hodně, ale nakonec tam se mnou taťka šel, mamka nechtěla, protože ji přepadla náhlá klaustrofobie. Jsem propocená až na sedačku a modlím se, abychom už byli doma. Přespali jsme už v Česku u Lužnice a zítra konečně budu doma!


KONEC :D
Musím dodat, že jsme toho viděli opravdu hodně, ani jsem vám neřekla všechno, protože to by mi upadla ruka, navíc jsem neměla čas každý den něco zapisovat... No, jsem opravdu ráda, že už jsem doma, ale bylo to hodně poznávací, jestli budu maturovat z frájiny a vytáhnu si památky, jsem ve výhodě :) :D