Kdo četl Švejka, zná ten citát velmi dobře. Teda pokud si přečetl i vyjádření autora na konci prvního dílu :D.
Dokonale vystihuje můj názor, co se týče mluveného vyjadřování.
Hrozně mě nadchlo a myslím si, že stojí za to si ho přečíst. Tady je:
Ukončuji první díl knihy „Osudy dobrého vojáka Švejka“ (V zázemí), oznamuji, že budou nyní vycházet rychle za sebou dva díly: „Na frontě“ a „V zajetí“. I v těch druhých dílech budou vojáci i obyvatelstvo mluvit tak a vystupovat, jak je tomu ve společnosti.
Život není žádnou školou uhlazeného chování. Každý mluví tak, jak je schopen. Ceremoniář dr Guth mluví jinak než hostinský Palivec „U kalicha“, a tento román není pomůckou k salonnímu ušlechtění a naučnou knihou, jakých výrazů je možno ve společnosti užívat. Je to historický obraz určité doby.
Je-li třeba užít nějakého silného výrazu, který skutečně padl, nerozpakuji se jej podat právě tak, jak se to stalo. Opisovat nebo vytečkovat považuji za nejpitomější přetvářku. Slov těch užívá se i v parlamentě.
Správně bylo kdysi řečeno, že dobře vychovaný člověk může číst všechno. Nad tím, co je přirozené, pozastavují se jen největší sviňáci a rafinovaní sprosťáci, kteří ve své nejmizernější lžimorálce nedívají se na obsah a s rozčilením vrhají se na jednotlivá slova.
Před léty četl jsem kritiku jakési novely, ve které se kritik rozčiloval nad tím, že autor napsal: „Vysmrkal se a utřel si nos“. Příčí se prý to všemu estetickému, vznešenému, co má dát národu literatura.
Toť jen malá ukázka, jaká hovada se rodí pod sluncem.
Lidé, kteří se pozastavují nad silným výrazem, jsou zbabělci, neboť skutečný život je překvapuje a tací slabí lidé jsou právě těmi největšími poškozovači kultury i charakteru. Oni by vychovali národ jako skupinu přecitlivělých lidiček, masturbantů falešné kultury typu sv. Aloise, o kterém se vypravuje v knize mnicha Eustacha, že když sv. Alois uslyšel, jak jeden muž za hlučného rachotu vypustil své větry, tu se dal do pláče a jedině modlitbou se upokojil.
Tací lidé se veřejně rozhořčují, ale s neobyčejnou zálibou chodí po veřejných záchodkách přečíst si neslušné nápisy na stěnách.
Užívaje ve své knize několika silných výrazů, konstatoval jsem letmo, jak se skutečně mluví.
Od hostinského Palivce nemůžeme žádat, aby mluvil tak jemně jako pí Loudová, dr Guth, pí Olga Fastrová a celá řada jiných, kteří by nejraději udělali z celé Československé republiky velký salon s parketami, kde by se chodilo ve fracích, v rukavičkách a mluvilo vybraně a pěstoval se jemný mrav salonů, pod jehož rouškou bývají právě salonní lvi oddáni nejhorším neřestem a výstřednostem.
Jaroslav Hašek
Žádné komentáře:
Okomentovat