32. kapitola

Podtitul: Utrpení

Komentář autora:Extra dlouhá kapitola, o něco klidnější a přehlednější než ta minulá, akorát ty flashbacky vás můžou trochu mást, bude jich opravdu hodně. Nebudu lhát, už jsem byla s rozumem v koncích, to, co tady démon dělá Eleně, jí vlastně dělal už v první "podvědomní" kapitole... prostě je to celý takový divný :/. A taky jsem přitom zjistila, že mojí Eleně se nestalo zas až tolik špatnejch věcí... Jeremy, Jenna, Alaric ani John neumřeli... moje Elena si zkrátka docela žije :D. Akorát ten konec se mi celkem líbí, že už si myslíte, že všechno víte, a pak najednou... 

A tentokrát mám dokonce 2 videa! 

Hezký počtení!

Welcome to your life, there's no turning back, even while we sleep, we will find you. Acting on your best behavior, turn your back on mother nature. Everybody wants to rule the world.There's a room where the light won't find you...

Nobody ringing my telephone now, oh, how I miss such a beautiful sound

Kdybyste věděli, co mám jako "tón ohlášení zprávy", dávalo by vám to ještě větší smysl. Achjo, já tu písničku miluju. Miluju, jak mi mluví z duše. Miluju Francii. Miluju Francouze. Já chci do Francie!!! :(
Jo, ale držte mi palce, ať mi vyjde recepční ve Švýcarsku!!! Já vím, to není Francie, ale jinak by to byla úžasná brigáda na léto!
Achjo, nesnáším svoje zamilovanosti :/
A vy asi, když nedávám smysl, co? :D Nojo, smůla, pusťte si tu písničku a ono vás to přejde.
Brou noc

31. kapitola

Všechno se hroutí

Komentář autora: Všechny tyhle kapitoly z Elenina podvědomí jsem psala dost... impulzivně. Nepromýšlela jsem předem, co se v nich stane. Asi proto jsou tak zmatený. Ale chápejte, Elena taky nemá čas nad věcma přemýšlet, ona musí jednat, JAKKOLIV. No a proto je to taková kravina :D. Elča (a já taky) není prostě stratég. Takže se pořád něco hroutí. Nebojte, dojde vám, co myslím :D.

A proč jsem cpu pořád nějaký videa? Nejdřív je musím pečlivě vybrat, a jak je vybírám, hodně o povídce přemýšlím, zaplňuju si s ní hlavu a zlepšuju tak náš vztah. Vážně to pomáhá, až vás nebude nějakej váš příběh bavit, zkuste si k němu najít nějakou písničku/video/obrázek/cokoliv, s čím si ten příběh budete moct spojit. Buď začnete oboje nenávidět, nebo milovat :)

A tohle video se mi hodně líbí, trochu moc bliká, ale jinak je úžasný!!!

Wanna play games? Let's see who breaks first. Me? Or you? Game on...

30. kapitola

Podtitul: Vědomost

Komentář autora: Nuuuudáááá, otřepaný klišé a jen velmi málo originality. Asi tak bych popsala tuhle kapitolu :D. Eleně už sice dojde, jaký jsou pravidla hry, ale vám spíš až v další kapitole. Ono je to totiž takový divný... překvapivě.

Lay my head, under the water, lay my head, under the sea. Excuse me sir, am I your daughter? Won't you take me back, take me back and see? No I wasn't saved, I wasn't safe from you...

Že by byl můj život o něco zajímavější?

Pan recenzista už odpověděl, zahrála jsem si na průvodkyni a nový boty mě dohnaly na chirurgii. To vše ve dvou dnech! :D

29. kapitola

Podtitul: Nevědomost

Komentář autora: Po nekonečně dlouhé době se DZ vrací zpět! Ale nezaručuju, na jak dlouho, zaručuju jen, že se budu snažit, aby to BYLO dlouho :)
Naštěstí jsem to usekla hezky. Skončili jsme, jak Elena prošla tím rituálem a... vstoupila do svého podvědomí. Co v něm najde? Upřímně řečeno to, co se dalo čekat... totální bordel :/ :D
Celý tohle Elenino podvědomí je divný... chtěla jsem ho udělat nějak... reálně, jako všechno, a to asi nebyl nejlepší nápad, když se jedná o něco tak... nereálnýho. Nevěřili byste, jak taková cesta do hlubin vlastní duše může bejt akční... ale za cvhíli tomu uvěříte.
No, pokud možno, příjemné počtení ;)

I don't know where I've been or where I'm going, rescue me, show me who I am, cause I can't believe this is how the story ends...
Video

Epilog

Komentář autora: No, čekala jsem u minulý kapitoly trochu větší ohlas. Jak mám teď vědět, jestli jsem vás všechny prakvapila, nebo jste mě prokoukli? Zlouni :/
Každopádně... povídku jsem včera večer zaslala mamčinýmu známýmu, který píše recenze, aby si ji přečetl a zhodnotil... věřte mi, ještě teď vytvářím plány na stroj času. Hrozně se bojím, co si bude myslet. Dospělej, sečtělej chlap versus negramotná jenom právně dospělá holka... nezní mi to jako dobrá klombinace :/.
K epilogu: Je krátký a nijak nenavazuje, je to jiné místo, jiní lidé, jenom stejná doba. A upřímně nevím, jestli se k tomu ještě někdy vrátím :D. Je to jen takový... ne náčrt... prostě má to jediný smysl = ukázat, že dokonalá rasa se přece jenom k něčemu využívá.
Příjemné krátké čtení a nezapomeňte, že komentovat poslední část je slušnost, i kdyby to měla být jen dvě slova ;)

Jenom tak trochu k tomu designu

Je úžasný, jak já jednou řeknu nahlas, že něco nejsem bohužel schopná udělat, a nejpozději do tří dnů je to zčista jasna na světě :D.
Každopádně... chtěla jsem něco autentickýho, osobního, ale zas ne moc osobního... takže poprosit bratra, aby mi vyfotil nohy, mi přišlo zcela ideální :D. Problém byl, že jsem nevěděla, proč jsem je vlastně chtěla vyfotit a proč jsem jednou nohou vykračovala v před a tou druhou vzad. A proč jsem na jednu vzala nový boty a podkolenky a na druhou starý. Tak jsem si dala vanu a... došlo mi, že nepoznám, co je krok vpřed a co vzad, že záleží na tom, kam ten člověk skutečně jde... a pak mi došlo, že s povídkama je to stejný. Vy si můžete myslet, co chcete, ale jenom já si to vždycky budu myslet správně (pokud se nejedná o faktický chyby, jako třeba že bych tvrdila, že první světová začala roku... co já vím, třeba 1450, to se dobře píše :D). Takže to jenom tak na vysvětlenou, že je to metafora, chodec = autor. Možná by se tam těch metafor a alegorií našlo víc (třeba s těma novejma a starejma botama), ale... to už bych se v tý vaně utopila :D.
Tak co, líbí, nelíbí? Už dávno všichni víme, že nejsem velkej grafik, takže dělám jednodušší věci, ale i tak se vám to může líbit nebo nelíbit :)

34. kapitola - Pravda vždycky vyjde najevo

Komentář autora: Pfůůů, na to, že jsem si myslela, že se od pátka do neděle budu kopat do zadku nudou... tak jsem se ještě nezastavila :/. Njn, dvě sedmihodinový směny, který se zčistajasna objevily v mým docházkovým listě, člověku sežerou čas...
Ke kapitole: Jak už jsem se zmiňovala, je mi líto, že jsem vás tak rozhodila předešlou kapitolou, kvůli tomu, co přijde teď. Snažila jsem se to řádně vysvětlit, ale zároveň jsem nechtěla, aby to bylo jak pro blbce, tak mi dejte kdyžtak vědět, jestli vám ještě něco není jasný, anebo to bylo až moc polopatický. Taky budu ráda za upozornění na chyby, už jsem nestačila kapču zkontrolovat, jdu se vyvětrat.
Muhahaaaa, jsem na sebe fakt hrdá, jak jsem to vymyslela! :D
Mariam by se měla písnička líbit, kdysi dávno už se tu objevila a myslím, že se ti líbila :)
Wish you well, wish you well, on this trip to find yourself...