Jak vložit přezdívku a odkaz na blog do komentářů? Návod (v komentářích) zde

Skloňování šunkič zde

Kontakt zde

sobota 6. května 2017

Maska

Vážně jsem to po sobě nečetla. Snad tam není moc chyb. Nevím, co to má znament. A už vůbec nevím, proč to publikuju... po takový době neaktivity.
Nemusíte se o mě bát, všechno jde ve skutečnosti skvěle, jen... prostě... nevím :D



S lidmi je mi fajn, je mi do smíchu
jen však zavřu dveře, jsem na zemi,
zarývám zuby do rtů
po tvářích tečou mi slzy smutku
a přitom se tlemím tomu zvuku,
tomu absurdnímu zmatku
co v hlavě mám.

Mám všechno, co člověk může žádat,
mám život se všedními problémy
ale nezvládám to
klopím do sebe víno, pivo, kafe
uvidíme, co se zítra stane.

Vysmívám se opilým umělcům a umělckým zhlencům,
přitom sama piju třetí sklenici
svakám cosi na klávesnici
a v hlavě skládám hudbu.

Nebudu tohle po sobě číst.
Určitě ně hned, snad ne dneska,
ale i tak mi v hlavě ego tleská,
protože jsem hezká,
protože mě každý má rád,
protože jsem přeplněná prázdnem
a rázem
chce se mi ze všeho zvracet.

Je to normální život, co vedu,
mám cosi jako práci,
pár lidí jako přátele,
sem tam nějakej milenec
a do zadnice kopanec.
Proč to ale neumím žít? Co jinýho chci? Co jinýho čekám? Co sakra furt hledám?
Dám si další sklenici
a nechám si zdát o tom, že se zítra brobudím v márnici.
(ve skutečnosti budu mít ale maximálně opici)

Pf, tohle se skrývá pod mojí maskou,
pod mým úsměvem.
Je to bordel, který vznikl v uklizeném prostoru,
je to smutek, který vykvetl v zahradě štěstí,
je to láska bez citu,
ale především

prosím, prosím, ať už nic z toho zítra neřeším!

Žádné komentáře:

Okomentovat